Můj svět, postoj k životu a lásce

Anotace: Název mluví za vše...snad jen chci dodat, že tato úvaha mi šla opravdu ze srdíčka, nežádám po vás komentáře, je mi jasné, že každý má jiné postoje a názory...snad pokud byste měli chuť mi to nějak ohodnotit, budu ráda.

Můj svět? Ačkoli by měkomu můj svět připadal chudý, pro mě je, i přes všechny ztráty a neúspěchy, bohatý. Je mi už skoro 16 let a za svůj dosavadní život jsem toho přožila už dost. Až už to méně přijatelné, špatný zdravotní stav, či to přijatelnější, denní úspěchy. Ptám se sama sebe: Proč jen obyčejné denní úspěchy?" MNOHO LIDÍ SI ŘEKNE: NO JO HOLKA, NEČEKEJ VE SVÝCH LETECH VELKÁ DOBRODRUŽSTVÍ, VŠECHNO MÁŠ JEŠTĚ PŘECI PŘED SEBOU." Ano, ale co si každý představuje pod pojmem dobrodružství? Párty plnou kluků nebo snad něco ještě lepšího?

Po tomhle ale já netoužím. Své životní postoje mám hodně posunuté. Ptáte se asi, jak to teď můžu vědět? Odpověď zní jednoduše: Stačí vyjít ven nebo do školy. S mými vrstevníky bych si měla rozumět, ale ono to tak bohužel není. Někdy si před nimi připadám jako z jiného světa nebo z jiného století. Století, kde lidé žili a umírali pro svou zem a své blízké osoby. Jsem snad obětí převtělení? Asi ne, jak humorné, že? I když, co my víme? Existuje posmrtný život? Existuje to tajemno a duchovno, co nás (nejspíš) obklopuje? Proč by nemohlo... Ale pátrat po tom nehodlám, však právě mystično má zůstat utajené a zároveň pro někoho viditelné víc, pro někoho míň. Proč se o tom všem vůbec rozepisuji? Snažím se vypovídat z toho, co se ve mně skrývá a také se snažím pochopit sama sebe. Dopídit se k tomu, co je příčinou mé uzavřenosti vůči okolí. Jsou to mí rodiče a nebo se na mě podepsala prožitá šikana? Ano, to vše mohlo ovlivnit mou otevřenost.

Nebudu tu sáhodlouhze popisovat všechno, co se ve mně bouří a odehrává. V mém názvu leží i slovo LÁSKA. Někomu proběhne hlavou: " No jasně, bude se tu ještě rozepisovat, jak moc je skromná a že nebude čekat na pana "Dokonalého", protože pro ni nikdo takový neexistuje apod." A ono je to přesně naopak. Samozřejmě, že hledám ten "můj ideál". Jsou to z části spíš názory dospívající dívky, která doufá v pohádkovou lásku. Vlastně proč ne, pohádka existuje, jen pro každého má jiný děj. Kde by se jinak vzaly miliony pohádkářů na celém světě? A z čeho podle vás čerpaly? Nebo si myslíte, že to je jen výplod lidské fantazie? Určitě vznikaly a vznikají jiné, kde nehraje hlavní roli jen láska. Proč myslíte, že právě ty o lásce se nejvíce oblíbily a proslaly? Rozhodně hádáte správně, láska je totiž smyslem života a proto ji všichni vyhledáváme. Ani já nejsem výjimkou, hledám ji a smiřuji se s prohrou. jedině ta mi totiž v životě vykope a ukáže cestu, kterou mám jít. A až najdu tu "svou pravou lásku", budu si jí vážit o to víc.

Netuším, zda se moje literární dílo dá zařadit právě k úvahám, ale já ji jako úvahu beru. Za všechny, ať kritické nebo pozitivní komentáře budu ráda.