Pohled zpět?

Anotace: Nevím jestli se to dá nazvat úvaha, ale jinak by se to nedalo jinam zařadit. Jsou to jenom nesmyslné kecy,které jsem ze sebe chtěla dostat ven...

Připadám si bezcenná, jsem jen jedna z mnoha, ale přesto horší než ostatní. Všichni ode mě odvrací pohled, nebo aspoň ti na kterých mi záleží. Vím že jsem kdysi bývala šťastná, měla jsem kolem sebe spoustu kamarádů, přáteli se nazvat nedali, ale to mi vůbec nevadilo, protože si mě aspoň jako jediní všimli. Byla jsem vděčná za každou chvíli, kterou jsem s nimi mohla strávit, udělala bych pro ně cokoliv na světě, tak proč se ke mně otočili zády? Co jsem udělala tak strašného? Já vás potřebuji, dali jste mému životu smysl a když jste odešli, vzali jste mi kus duše a teď v ničem nevidím smysl. To co jsem teď jste ze mě udělali vy! Já vím že je to hnusné vás takhle ze všeho obviňovat, proto uznávám že na tom asi taky musím nést vinu, ale vůbec netuším kde. Vím, že nejsem jako dřív a taky nikdy nebudu, je mi to líto. Je mi líto všeho co se stalo, nemělo to tak dopadnout, ale to už nejde vrátit zpět.
Mám vás moc ráda, jen je škoda že vy mě ne.
Budete mi chybět...