Rozmazlený fakan

Anotace: Takový zamyšlení nad rozmazleným děckem z chudých poměrů

Už od dětství mi bylo předhazováno že vypadám hezky a roztomile. Sice si to o sobě nemyslím, ale okolí s to asi myslí. nebo myslelo, pochybuju že po těch letech páchání "zlých skutků" vypadám tak hezky. (I když makeup a šikovná úprava vlasů udělají své vždycky...)

každopádně, rodiče se ve mě vždy viděli a nenechali mě dělat domácí práce, dávali mi dárky, sice občas přísný byli, to jo,ale ne tolik. brala jsem to jako samozřejmost, takže jsem byla hnusná když se narodil bratr. Hned jsem se o všechno musela dělit - jo, a aby bylo jasný,rozhodně nejsem z bohatý rodiny.

čas šel dál a mě furt rozmazlovali, víc než bratra, ale pak mě to přestalo bavit, protože rodiče popadl strach a nechtěli mě nikam pouštět. Nastalo několik let pekla, kdy jsem přišla ze školy domů a byla jsem doma a nudila se. Nepomáhala jsem ("ne, nemusíš vytřít, táta to pak udělá.. ne, děvče, já to nádobí umeju,to nemusíš...")sice mě přihlásili na nějaké kroužky, ale nebavilo mě. to. Bratra jo.

A už je to jakou dobu,je mi 20, jsem z jejich výchovy sebestředná a nemam kamarády, neumím vařit, tak budto vaří přítel nebo jdeme o restaurace. Nejsem schopná se od nich odstěhovat, jsem zvyklá mít celej pokoj pro sebe, sice už pracuju a platim nájem, ale moc nevydělávám , alespoň nejsem darmožrout. život mě nic nenaučil, a když mám pesimistický chvíle tak řikám, že já od života s ničím nepočítám a on nepočítá se mnou. Uvědomuju si že je to docela škoda, protože je spousta lidí, co by rádi žili, co umíraj ve válce, co by chtěli mít rodiče co pro ně dělaj první poslední, uvědomuju si že každou chvílí co se nudím, bych mohla zažívat spousty věcí, třebas někomu pomoct - všechno si to uvědomuju, ale je mi to prd platný, protože stejně to vždycky zůstane u toho uvědomování a já vím, že je to to samý jako kdybych si to neuvědomovala, protože člověká dělá dobrým to, jak se chová a ne to, co si ve skrytu duše myslí a chová se stejně jinak. Něco jako lupič, co ví, že loupit je špatný a má výčitky, a přesto loupí.

Není to o tom, abych se politovala, ale abych se nad sebou zamyslela a vynadala si, že jsem tak slabá povaha, co není schopná se k čemukoliv dokopat v podstatě člověk nedobrý, přesto že jsem vyrůstala ve fungující a harmonické rodině, ale ne finančně zabezpečené, tak mě nespojujte s osobami typu paris hilton :-). Je nás takových víc?