Touha po bohatství

Anotace: O bohatství okolo nás a v nás

Touha po bohatství

Co je bohatství ve své podstatě? Dobro, zlo? Nebo je to něco víc? Zlepšuje život člověka nebo ho naopak utápí v bezedném bahně egoismu? Touha po bohatství provází člověka od počátku jeho dějin. Když se podíváme na některé velké postavy historie, můžeme na nich touhu po bohatství zřetelně vidět. Alexandr Veliký, který dobyl podstatnou část známého světa, byl toho příkladem. Stejně jako Cézar nebo Hitler. Touha po moci a bohatství je dovedla k takovým činům, nad kterými zůstává rozum stát. Pak tu ovšem máme také jejich protiklady. U nás například podnikatel Radim Passer, který přestože je majitelem velkého bohatství, je čestným a dobrým člověkem a dokáže se rozdělit. Jak to tedy vlastně je?

Jak už to tak bývá, hybatelem všeho je člověk. Člověk rozhoduje o tom, zda bohatství chce a pokud ano, jakým způsobem ho přijme. Bohatství není samozřejmostí. Za množstvím majetku a peněz stojí hodiny dřiny a tvrdá práce. U některých lidí je však touha po bohatství a moci tak veliká, že na ní neustále myslí. Probudí se a v hlavě jim víří čísla. Usínají a bojí se, o kolik by mohli přijít. V tomto případě se člověk stává na bohatství závislým a majetek ho vede do zkázy. Ztrácí čas, nervy a je v neustálém stresu. Osobně si nemyslím, že by byl majetek špatný. Vlastnit bohatství má své výhody. Když já vydělám nějaké peníze, použiji je na pěknou dovolenou. Byl jsem na Bali a chci se podívat na Maledivy a na Kubu. To něco stojí! Proto peníze potřebuji, abych mohl naplnit své cestovatelské sny. Pokud rovněž nadbytek svého bohatství použiji na podporu chudých nebo na podporu aktivit, o kterých vím, že druhým pomůžou, stává se majetek nositelem štěstí. Já jsem vlastnitelem majetku, problém nastává v okamžiku, když mne začne majetek vlastnit. Člověk ve své podstatě stojí výše než zlato, peníze nebbo drahokamy. Stojí výše než moc nebo sláva. Člověk je živá bytost a stojí nad pouhými „věcmi“. Proto je chybou, pokud tyto věci začnou člověka vlastnit. Má to být naopak. Člověk má užívat věcí stvořených k vlastní radosti, ke štěstí a proto, aby jimi mohl také obdarovat druhé. Protiklad pak vede do záhuby. Nechtěl jsem to tady zmiňovat, ale pěkný příklad nabízí Bible. Necituji to přesně: jeden boháč měl už tolik majetku, že nevěděl, co s ním. Veškeré obilí vhodil do sýpek a nechal stavět další. Mezitím si užíval pocitu moci a bohatství a hostil mnohé lidi. Jedli a pili a nezřízeně si užívali. Muž pak šel spát. Bůh k tomu říká: blázne, ještě dnes budeš muset odevzdat svou duši a co bude s tvým majetkem? Rozkradou ho a zbytek sežerou moli.

Co z tohoto příběhu vlastně vyplývá? Bohu nevadilo, že má onen muž mnoho majetku. Jen ho uupozorňuje, že majetek sám o sobě nic neznamená a žít jen pro něj je čiré bláznovství. Na onen svět si nevezmeme ani korunu. Mít majetek, nezřízeně ho užívat a hodovat a opíjet se zjevně štěstí nepřináší. Chvilkové záchvěvy štěstí a radosti se možná mohou dostavit, nicméně dlouhodobé štěstí majetek nepřináší. Člověk by měl být tím, který svěřené věci užívá, je jejich pánem a uvědomuje si, jak má s nimi nakládat.

Oproti tomuto druhu bohatství ovšem existuje ještě jiný druh bohatství. Je to vnitřní bohatství. Tento poklad je skrytý, nikdo ho nevidí, přesto však existuje. Vnitřní bohatství je mnohé – bujná fantazie, široké srdce pro všechny lidi, schopnost dělit se s druhými, bojovat za správnou věc, možnost psát krásné knihy nebo točit filmy. Vnitřní bohatství je nepřeberné. Jak jsme řekli, materiální bohatství samo o sobě štěstí přinést nemůže, ale vnnitřní bohatství ano. Jak je možné, že podle průzkumu jednoho známého českého ekonoma, který procestoval celý svět, se chudí lidé v Indii smějí a jsou šťastní, zatímco bohatí Američané jsou smutní a jsou ve stresu? Proč ti, kteří mají méně, se dokáží rozdělit a ti, kteří mají více, to o to více ochraňují a doslova „škudlí“. Je to opravdu zajímavá věc. Sami znáte ten pocit, když přispějete na dobročinnou sbírku. Pocit radosti, že jste udělali něco dobrého, vás naplní třeba i na celý den. Když má kamarád problém a vy ho potěšíte laskavým slovem a vidíte účinek tohoto slova, víte, že se stala dobrá věc a pomohli jste mu. A je toho nepřeberně, co může člověk udělat. Když vidíte radost v obličeji starého člověka, který je osamělý a vy za ním přijdete a povídáte si s ním a přečtete mu kousek oblíbené knihy, to je víc než všechno bohatství světa. Jsou lidé, kteří svou vnitřní silou dokáží ostatní inspirovat. Příkladem může být třeba Terry Fox, který kvůli rakovině přišel o nohu. Nevzdal se (a to by většina z nás udělala), ale během půl roku uběhl přes pět tisíc kilometrů. A po cestě vybíral dolar od každého Američana, který byl ochoten přispět. Nakonec nabíral několik desítek milionů dolarů. A tyto peníze mohou sloužit pro výzkum rakoviny. Terry Fox zemřel asi rok po tom, co ukončil svůj fenomenální běh. Dostal rakovinu plic. Přesto jeho odkaz žje dál. Krásné myšlenky mají vždy nekonečného trvání. Majetek mizí, sám o sobě nemá smyslu, ale dobrá myšlenka, láska a radost tady budou vždy. Warenn Buffet, jeden z předních investorů a druhý nejbohatší muž planety, vydělal svůj majetek poctivě. Proč ne? Ať ho má, když si na něj vydělal poctivou cestou. Ale Buffet se dokáže i podělit. Výnosy z akcií v jedné velké firmě dává každý rok na dobročinné účely. A nejsou to malé částky. Řádově i miliony dolarů! Má srdce, které se dokáže podělit.

Buďme tedy i my těmi, kteří třeba mají majetek, ale mnohem více pro ně znamená široké srdce, které dokáže pomáhat především těm, kteří to nejvíce potřebují.