Budoucnost

Anotace: Je to víceméně můj názor na budoucnost.

Co tohle slovo vůbec znamená.. Dokáže někdo opravdu s jistotou definovat budoucnost? Já ne a pochybuji, že to dokáže někdo jiný, přesto se o to pokusím. Vysvětlení "je to to, co bude po tomhle" mi opravdu nepřipadá dostačující. Co je teď? A co je to potom? Mohla bych říci například větu "potom umyji nádobí". Někdo by řekl - jednoznačná budoucnost. Tím, že tuto frázi řeknu,
bych vlastně měla stvořit tu budoucnost. Jenže já se na milé nádobí nemusím ani podívat a to rádoby potom už bude dávno pryč. Mým názorem je, že neexistuje bezprostřední budoucnost. Zatímco já píšu písmena, nebo zatímco je vy čtete, odehrává se to všechno v přítomnosti a nevnímáte, že po každém písmenku přijde jiné. Prostě tam teď je, teď se tvoří v mé mysli, teď je vklepnuto do klávesnice a zobrazeno na obrazovce. Jediná budoucnost, která se dá prokázat, je v myšlení, protože myšlenky ovlivňuje jen minulý a budoucí čas, o přítomném, té setince vteřiny, se už ani nedá mluvit. Vše, co říkáte, píšete nebo děláte je podmíněno buď zkušenostmi a myšlenkami z minulosti, nebo myšlenkami budoucími. Pak je tu ještě další stránka budoucnosti, která vrtá hlavou asi všem. Jak budeme žít? Můžete si třeba zajít k nějaké ženě, co tvrdí, že v kusu skla vyčte váš nezvratný osud, nebo můžete do nekonečna civět na hvězdné nebe a podle rad astronomů se bát každého pohybu Pluta, neboť to je zaručeně právě ta vaše planeta. Pro případ fanatiků si kupte taroty nebo čajové lístky.. vše dobře promíchat! A když už se tedy dozvíte, že si ve dvaatřiceti vezmete muže o tři roky staršího, budete mít pět dětí a velký dům a abych nezapoměla, budete pracovat v lukrativní firmě designérů nábytku, tak si můžete vlastně pogratulovat a zahodit veškerou snahu. Pročby taky ne, vždyť to máte zapsané v osudu! Jenže ne všechno zlato třpytívá se.. Aby ten váš život za něco stál, tak za něj taky musíte bojovat a o něco se snažit. Nemá ale cenu si dávat přehnaně vysoké cíle, kterých prostě chcete stůj co stůj dosáhnout. Může vám to přinést jen zklamání.. Já osobně si dávám cíle, na které mám. Ne, že by to šlo snadno, ale zase bych nechtěla něco, co vypadá jak Mont Everest a každou chvíli se mi to může sesypat na hlavu. Co třeba Milešovku nebo Říp? Není zas tak lehké na ně vyjít, ale čím výš se dostanete, tím víc se vám odečte z Mont Everestu. A nevyrovná se pocit dosáhnutí vrcholu třeba i zasněženého kopce pohledu například na kupu dárků pod vánočním stromečkem? Cíle jsou důležité, už pro tu cestu k nim. Pro tohle všechno vzpomínám na minulost, žiji přítomností a nebojím se budoucnosti, protože ta neexistuje, jen v našich myšlenkách. A kdo je pánem své mysli, je pánem i své budoucnost..