Štěstí je umění být spokojen!

Anotace: Snažil jsem se vystihnout podstatu lidského štěstí, jestli vůbec tedy existuje..:)

Bez štěstí není spokojenosti a bez spokojenosti nenalezneme štěstí. Obě věci spolu úzce souvisí, tak jako ryba s vodou. Přesto jsou tyto slova něčím odlišná, nejsou to zcela synonyma.
Myslím si, že není úplného štěstí. Lidé si vzájemně říkají, že jsou opravdu šťastní, ale co tím vlastně mají namysli? Osobně bych vystihl šťastného člověka následující větou: Podnikající milionář po prodělaném infarktu, jenž vlastní nejnovější věci denního života, užívá si v restauracích se svými „přítelkyněmi“ a svůj život dává zcela do rukou osudu, protože si myslí, že osud vládne lidem. Tak proč by nemohl vládnout i jemu?
Ale…pokaždé se objeví háček, v tomto případě spíš pořádný hák. Zapomněl jsem totiž dodat, že tento člověk je již starý senilní pán, který vidí jen dobré věci, tedy ty, které jsem zde vypsal. Avšak, co závist? O té neví, žije v iluzi, že je oblíbený. Přetvářka hraje v jeho okolí velikou roli. I ty mladé dívky, co s ním chodí na
večeře, se jenom přetvařují, a to jen proto, aby z toho měly nějaký drobný peníz. A tento starý mládenec jistě nemá hluboko do kapsy, a tak rád přihodí za společnost milé dívky. Jediným jeho štěstím je výhra nad nemocí. Přitom si jenom zvykl na štěstí a blahobyt, to nikdy nevěstí nic dobrého. Není lepší žít spořádaný život s jednou partnerkou, která vás bude obdivovat už jen za to, že s ní trávíte společné chvíle a máte ji rádi? Místo „válení se“ doma chodit do zaměstnání, které mě naplní a života si řádně vážit?
Tady je to štěstí.
Protože tak, jak se chováme my k životu němu, tak se zachová on k nám. Uvažte sami.
Jak jsem již podotkl – štěstí má co dočinění se spokojeností. Spokojený člověk se chová poněkud jinak než šťastný, rozdíl ale není patrný na první pohled. Sám jsem nikdy nedělal rozlišení mezitím, zda-li je člověk šťastný či spokojený, přikládal jsem tomu stejný význam. Až teď, když se zamyslím, docházím
K závěru, že se to liší. Možná, že spokojený člověk je taková osoba, která se těší z maličkostí a přesto má nějaké těžkosti. Spokojený si uvědomuje, že se střídají dny špatné a dobré, ale převažují pozitivní.
Určitě jsem byl někdy alespoň na chvíli šťastný. Spokojený jsem každý moment. Vždyť ke spokojenosti stačí tak málo – dobrá známka, společně strávená chvíle s přítelkyní, vyhraný zápas, dobré jídlo, kvalitně odvedená práce, cokoliv, v čem je aspoň trocha dobrého. Člověk nemůže čekat, že se na něj bude sypat jedna ohromná radost za druhou, ale zase nepočítá s tím, že se na něj sesype všechna negativa za jeden den. Někdo si dává vyšší cíle, jiný zůstává nohama na zemi. Lidé touží po co nejlepším životě, ale každý má laťku stanovenou v jiné výši, proto jednomu stačí, když má možnost se radovat z nové knihy a jinému přijde tato radost spíše otravou. Co persona, to jiná hodnota.
Mě samotnému by ke spokojenosti stačilo několik věcí. A kdybych zatoužil po tom býti šťastným, musel bych vynaložit více úsilí. Ale myslím, že i spokojenost něco stojí.
V současné době patřím do
skupiny lidí, kteří se cítí dobře, mají ze života radost, užívají si ho plnými doušky, snaží se překonat občasné trable a hlavně mezi ty, kteří mají rádi překvapení. Nikdy nevím, co mám od dalšího dne čekat, to je na tom životě asi to nejlepší. Kdybych věděl, že zítra půjdu tam, vrátím se přesně v tento čas, budu tam dělat to a to, tak se mi to zdá stereotypní a především nezáživné. Ale takto usínám se spokojenou myslí a těším se na další den plný netušených situací. Je to spokojenost nebo jen pouhá Don Quijotská iluze od Cervantese? To si přeberte vy.
Je dobré, že všichni nejsme šťastní nebo naopak všichni nešťastní. Na světě se promílají různé pocity, nálady, osudy a každý svou existencí dává okolí něco, co je tu nepostradatelné.
ale to už není takový