Kdo jsem?

Anotace: musela jsem se z toho vypsat...

Každý den si pokládám tuhle otázku. Neustále musím myslet na to "kým já vlastně jsem". Na základní škole jsem nebyla nějak oblíbená, vlastně naopak. Každý se do mě navážel a posmíval se mi, dobrá jsem byla jen na "opsání úkolů". Říkám si, proč jsem se nedokázala bránit těm věčným posměchům, nadávkam a urážkám. Ale je to pryč a základní škola určitě nepatří mezi mé krásné a štastné vzpomínky. No jdeme dál, říkám si jaká jsem teď, minulý rok jsme na psychologii měli za úkol zahrát osoby, tak je rozdělil Hippokrat, mě učitelka obsadila do role flegmatika."Já a flegmatik?". Ještě víc mě dokázalo naštvat, že řikala, že se na tu roli přímo hodím. Prý neumím projevit o nic zájem a celý svět mi je úplně ukradený. No jo, ale moje matka mě zase vidí jinak, když přijedu na víkend domů a vyprávím své zážitky a dojmy, modlí sem abych už mlčela. Na praxi v nemocnici následné péče, musím zase den co den poslouchat od všech, že se mě lidi bojí, že se pořád mračím a neusmívám se, a neptám se jich jak se vyspinkali a podobné úchylárny. Myslím, že na mě stejně není nikdo zvědavej. Kamarádka říká, že jsem hrozná citlivka a všechno si moc beru a brečím. No jo, když jsme u toho, zrovna před chvílí jsem brečela u psího životu na čt 1. A jak se cítím já?? No takže neumím trapčit jako spolužačky a šišlat na lidi jak se vyhajinkali a jak se mají, jako moje spolužačky, který za tohle učitelka přímo žere a dostávaj pochvaly, neumím se usmívat celý den jak trubka, mračím se, protože svět je pro mě důvodem k mé náladě. Jsem štastná, když můžu být sama, ale někdy mám pocit, že se ze samoty zblázním a musím si jít aspoň se spolužačkou sednou na kafe. Nechci, aby mě učitelka neustále pobízela k usměvu, nechci nebudu se smát, nemám důvod...

Autor lostris, 29.11.2008

Přečteno 428x

Tipy 9

Poslední tipující: Jeněcovevzduchukrásného, vandule, Iv, Ledová víla, BARBYE

Komentáře (4)

Komentujících (4)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

Lostris:-) Milá, přemilá... Tys přece nádherná a jedinečná bytost a je milé, že zůstáváš taková, jaká jsi:-)

16.02.2016 10:45:35 | tvořilka

To co napsala Iv, na tom je jistě hodně pravdy.Já do šesté třídy měl taky velké problémy v dětském kolektivu, ale změnou školy, se vše změnilo k lepšímu.V sedmičce a dál v životě, to byla už jen paráda, fakt, nekecám,

16.02.2016 09:40:33 | Jeněcovevzduchukrásného

Podle toho,co o sobě píšeš, bych Tě tipovala na těžkého introverta a ještě ke všemu hodně přecitlivělého. S tím se opravdu lehce nežije, všechno v sobě držíš, myslím ta negativa. Nevím zda jsi slyšela o způsobu, jak se zbavovat chmurných myšlenek a opravdu to funguje. Přišla jsem na to zcela náhodou sama. Na FB jsem se také platonicky zamilovala do jednoho pána. Měla jsem za to na sebe vztek, protože on je ženatý a já bych nikdy nechtěla jeho ženě ublížit. Tak jsem se s tím několik týdnů nešťastně rvala. Pak mě napadlo napsat o nás dvou pohádku. Je tady na Literu ;) Dopsala jsem poslední slovo a najednou v srdci prázdno!!!??? Zamilovanost fuč? Byla jsem totál v šoku a šťastná jako blecha. Před lety jsem se psychicky zhroutila a tak čas od času zajdu k psychiatričce jen tak popovídat a ukázat se, jak už jsem v pohodě. Asi za měsím, po tom mém zázračném odmilování, jsem se šla zase k ní ukázat. Povídaly jsme si a já jí řekla o tom mém zamilování a jak to dopadlo po napsání pohádky. Ona mi na to řekla: "No, ale to je jedna z našich klasických pomůcek pří léčbě! Na co myslíte", povídala dál, "že kdysi děvčata měla deníčky?" Byla jsem v šoku. Ano, kdysi nebyli žádní psychiatři a děvčata se se svými trápeními i radostmi svěřovala svým deníčkům. Tak si udržovala svou psychickou rovnováhu. Takže já vlastně ojevila "ameriku" :D

10.05.2013 00:31:13 | vandule

Jsi vyjímečná právě tím že jsi jiná.Těch "normálních" (myslím od slova norma) je až dost.Jak tě chápu,já se stranila kolektivu už ve školce a je to tak dotedˇ.Pečlivě si lidi vybírám.Člověk nepotřebuje tolik přátel,hlavně aby stáli za to.Drž se svých zásad a nenech se ponižovat.Vůbec si to neber k srdci,vyrovnaný a moudrý člověk by se k tobě takhle nechoval.Zapamatuj si,že když se k tobě někdo nechová hezky-nemáš problém ty,ale on ! On si tím řeší nějaký mindrák.Než jsem na tohle přišla trvalo mi to snad 30 let.Do té doby sem byla jen hromádka neštěstí a nechápala proč jsou lidé tak krutí.A co jsem přečetla psychologických knížek,ty mi pomohly.Tak hlavu vzhůru,jednou z tebe bude labutˇ a budeš na sebe pyšná,právě proto,že nejsi jako ostatní.Ale lehké to mít nebudeš.Zkus najít lidi s podobným smýšlením jako máš ty,s nimi se ti bude žít lehčeji,zvláštˇ když uvidíš,že nejsi sama.Každý se neumí stále smát.

27.05.2010 23:56:00 | Iv

Návštěvnost

Kdo jsem?

Kdo jsem?

Uživatel

» Registrace

» Zapomenuté heslo?

Autoři online (2+3)