Galerie snů

Anotace: procházka cizí fantazií..

Vždycky jsem chtěla napsat nějaký článek o lidských snech. Ale vždycky jsem se tak nějak někde zadrhla a už mi nešlo pokračovat dál. Nikdy jsem nechápala proč a teď mi to taky není tak úplně jasné. Možná je to tím, že když chcete napsat něco o snech, je až skoro vaší povinností napsat, jaké jsou ty vaše sny o budoucnosti. Ale já mám pocit, že kdybych je sem napsala, tak by ztratily svou váhu.

Některé věci by prostě neměly být vyřčené a stát se tak veřejné, a pokud bych své sny napsala na blog, na kterém se denně mihne kolem čtyřiceti lidí, těžko můžu počítat s tím, že to bude tajné.

Stejně jako sny, tak i některé skutečnosti by měly být zatajeny. Už to tak je. Tajemstvími je opředen celý svět. Lidé si lžou o očí, buď ze strachu o sebe, nebo ze šlechetnějšího důvodu - ze strachu o jiné. Lidé si zatajují pravdy, mění je, vytvářejí smyšlené fantazie, aby si mohli nalhávat tu lepší verzi pravdy, která je pro ně mnohem snesitelnější.

Když spisovatel píše knížku, vymýšlí svoje příběhy a postavy. Fantazie mu pomáhá vytvořit úplně jiný svět, ve kterém se většinou zabydlí tak na půl roku, než tu knížku dopíše.

Podle mě, kdyby každý měl za úkol napsat knížku, vytvořil by svět jaký by chtěl on sám.

Někdo by vyvořil tajuplný svět elfů, ve kterém by panovalo příměří, láska, mír a klid. Někdo by vytvořil dobrodružný příběh, na jehož konci by se však hlavní hrdinové dali dohromady.. no a někteří antiromantici by je nejspíš nechali zemřít.

Ať už jsme, jací jsme, příběhy o kterých by jsme psali, by byly vždy odrazem nás, a našich životů, ať už těch, které se odehrávají v naší hlavě, nebo který žijeme v reálném světě.

Člověk by se až zděsil, kolik by o něm mohl říct pouhý smyšlený příběh, ale je to tak. Ta černá písmenka odráží obrazy v naší hlavě.

Knížky jsou jako galerie naších snů a vytoužených představ. My se procházíme mezi těmi obrazy, sledujeme příběhy smyšlených lidí a ani netušíme, že svět promítaný v těch obrazech je světem člověka, co tu knihu stvořil.