Osobní.....
Osobní.....
Anotace: Má pocitová........nojo depky
Jak hadrová panenka se dnes cítím JÁ....Pohozená v koutě brečím a hážu svými básněmi....Koušu si nehty a musím přiznat, že jsem snad úplně na dně....Nevnímám rodiče a oni to chápou...Asi...Pláču když se mě snaží ostatní podržet a nemůžu o tom mluvit...Nemám sílu...A snad ani náladu....Jak jen jim mám vysvětlit něco co mě provrtává úplně celou? Co mě táhne k sobě dolů...A snaží se mi to nalhávat, že mi vlastně chce pomoci? Prý mám padnout až na samé dno, abych se mohla odrazit....Tak se klepu strachy co ještě může být horšího?
Začínám dělat kraviny...strašně velký...který nejdou vzít zpátky a Vím, že na ně časem dojedu....ale nějak mi to zatím nedochází....
Asi zatím nemám dost dechu, aby mi to došlo...
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk27.04.2011 12:22:00 la loba
Vítej v temnotě duše kde jsi a budeš sama,nikdo ti nepomůže jen ty sama sobě můžeš podat ruku.
14.10.2010 11:46:00 whiolet
Uvahy byly napsaný jen proto, aych se tak nějak vypsala...a nee mě se nelíbí, není to nic pro mě ale jsou tam moje myšlenky....chápeš?
13.10.2010 18:52:00 jehlaspichlas
To chce nějaký ventil. Držet emoce pod pokličkou nikdy
nevede k ničemu dobrému. Jednoho dne ti rupne v bedně
a můžeš udělat nějaký fatální čin, který, jak říkáš
nelze vrátit zpět. Vybij zde všechnu zlou sílu, dej
si ferneta, pokud to nepřeženeš, naplácáš tu spoustu
pravdivejch věcí, které ostatní zavedou na jiný směr
syrrealismus.
Pokud máš vztek, vybouchej to v tělocvičně, pokud smutek, pusť si rychlou hudbu, která tě neuvede
do deprese Iron Maiden, Def Leppard a když ne Rock tak
třeba Twenty for seven, Team... Anebo se svěř někomu
nestrannému (na literu či jiném serveru), tělocvikáři,
který je na mladý holčičky.
No nejsem psychologická poradna pátrá.
Návštěvnost
