Všechno je jinak

Anotace: ...

Byla, nebyla…jedna dívka. Prožívala velice šťastné období, ke štěstí jí vlastně vůbec nic nechybělo. Měla rodiče, kteří ji ve všem podporovali, ve škole se jí dařilo, prožívala krásný vztah, měla kolem sebe kamarády… Přesto smutnila. V osamocených chvílích seděla v koutku sama v pokoji a slzy jí tekly po tváři. Proč? To ani ona sama nevěděla. Seděla na zemi a bezdůvodně ji vytryskly slzy. Ač neměla důvod, cítila velké prázdno, beznaděj, život ji občas přišel jako obrovská černá díra, kterou se propadala hlouběji a hlouběji. Nedokázala si vysvětlit, proč tomu tak je. Vždyť má být sakra šťastná. Byla šťastná, ale tohle se jí někdy stávalo. Nikomu o svých stavech, které ji chvílemi přepadají, neříkala. No co, každý má občas slabší chvilku, pomyslela si. Na všechny okolo sebe házela úsměvy, ale když se všichni vzdálili, odešla do pokoje a scénář se vždy opakoval. Nikdo si ničeho nevšiml, proč taky, neměla si na co stěžovat.
Dříve ji tyto nálady přepadly jednou za čas, ale poslední dobou velice často.
Myslela si, že to má pod kontrolou, ale jednoho dne se jí to vymklo. Přišel zkrat a s ním nekontrolovatelný výbuch emocí, kdy už to nedokázala držet v sobě před osobami, které měla nejraději, před rodiči. Rodiče se dost polekali a snažili se jí pomoct, pořádně si promluvit, ona je však nechtěla trápit a zatěžovat, vlastně nikoho nechtěla zatěžovat, tak jen odpovídala, že to byl zkrat a že je v pořádku. Ti ji však nevěřili a nabídli ji, jestli si s tím nechce za doktorkou a promluvit o tom s ní. Souhlasila, nechtěla, aby se jí tohle někdy stalo před někým dalším, koho má ráda. Cítila se mizerně, měla pocit, že rodičům ublížila.
Kamaráda nebo si to o něm aspoň myslela, měla pár kroků, dokonce schodů od sebe, potřebovala se svěřit. Ten však zareagoval jinak, než čekala, vysmál se jí do obličeje do bláznů. To ji odradilo od svěřování se, bála se stejné reakce od přítele, dalších kamarádů…
K doktorce se nakonec odhodlala, ukázalo se, že její občasné stavy způsobil předchozí vztah, je možné, že si šrámy z něj ponese ještě dlouho…Je proto snad blázen? Jak je možné, že jeden vztah udělá z veselého člověka slzavý údolí ještě dlouho po něm, když už je šťastný s někým jiným?