Existencionalismus

Anotace: čti člověče...

Je filosofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu. Filosofie tohoto směru se opírá o filosofii existence. Vznik tohoto směru výrazně ovlivnil dánský myslitel Friedrich Nietzsche. A některé myšlenky pocházejí přímo z ruské literatury, od Dostojevského. Existencionalismus byl tedy položen na základě literatury, která byla napsána již před vznikem tohoto směru. O jeho vytvoření, na základě myšlenek Nietzscheho, se zasloužili němečtí filozofové a spisovatelé.

Tento směr, respektive jeho propagátoři, neměli jednotné názory, některé myšlenky si i protiřečí, jiné se vzájemně vylučují, proto lze říci, že v existencialismu lze rozlišit několik základních proudů. Tyto proudy uznávaly některé společné myšlenky a cíle, ale ani o nich nelze tvrdit, že by byly vykládány jednoznačně. Východiskem mu byl člověk jako jedinec izolovaný od společnosti i dějinného vývoje, člověk bez vazeb, soustředěný na svoje vnitřní ego, plný úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a vědomí nevyhnutelnosti smrti, odcizení a naprosté osamělosti. V takové „nicotě“ se potom člověk pokouší překonat své zoufalství, dobírá se sebepoznání a sebeuskutečnění, volí si svými činy své bytí jako svobodu, protože člověk je takový, jakého sám sebe chce mít a jakým se činí. Politicky lze existencialisty označit jako velmi levicové. Domnívali se, že existence předchází podstatu. Byl kladen velký důraz na aktivitu vůči budoucnosti a sobě, to je dovedlo k popření Boha a tím i křesťanské morálky. Tvrdili, že jediná jistota tohoto světa je smrt.

Těch pár řádků nad touto větou byl můj referát do školy, při jeho tvorbě jsem si ale uvědomil, že mi existencionalismus silně připomíná myšlenky které mě už jednou dokázali silně oslovit. A to: Nejdůležitějším tvorem pro každého z nás jsme my samotní. To jestli před svoje dobro dám dobro někoho jiného je jen na mně, ale ať to po mně nikdo nepožaduje protože moje priorita jsem já.... možná sobecké, možná instinktivní.
Svým bohem pro sebe jsi ty! A tvým hnacím motorem je ego.... ego samotné je pozitivní záležitost. Ale… hodně lidí si myslí: ten kdo se chvástá má velký ego... ale podle mě ten kdo s něčím machruje má ego malý a proto si ho musí takhle zvyšovat...

Nejdůležitějším pro každého z nás jsme my samotní. Tuto myšlenku, zaznamenal
La Vey, autor Satanovy Bible a zakladatel církve Satanovy. Myšlenkově čerpal La Vey ze základních tezí Friedricha Nietzscheho. Pro ty co si už nepamatují začátek mého referátu, tak Friedrich Nietzsche výrazně ovlivnil potenciál pro vznik existencionalismu. Podle Nietzscheho je pramenem k poznání intuice, postihující základní princip života – vůli k moci.
Pozor, tím není myšleno nějaké mocnářství. Je to v každém z nás! Vezměme si například takový vztah… co to je vztah? To je touha dobývat a být dobýván. Touha ovládat a být ovládaný.
Pokud se tedy budeme chovat podle této vůle moci, budeme se chovat instinktivně. Všimli ste si že většinou to první instinktivní rozhodnutí, je to správné? Protože to co vás napadne jako první je to, jak doopravdy cítíte danou situaci. Člověk je vlastně takové zvíře s lepším mozkem, ale stále zvíře které se chová podle instinktů. A základní instinkt je přežít.
Friedrich Nietzsche, člověk jenž dal základní kameny existencionalismu a modernímu satanismu. Podal několik myšlenek, které oba směry dále rozvíjeli. Východiskem mu byl člověk jako jedinec. Existence, existovat čili být. Žít a uznat sebe sama na stejné úrovni jako toužit po uznání. Každý z nás jsme jedinečnou a důležitou součástí něčeho méně důležitého co je kolem nás. Tečka.

Tento můj článek bych chtěl věnovati lidem jenž v satanismu vidí podřezávání kohoutů né-li přímo dětí. Jistě v minulosti tu byly jisté satanistické kmeny, jejichž praktiky jsou narovinu šílené. Však věřím, že po přečtení tohoto článku jeho čtenář pochopí co satanismus znamená v dnešním světě. Takže ave satan, ave já...