Je to furt dokola... čekám na něj... čekám... otáčím se... rozhlížím a čekám... až vejde... usměje se... vyzubí se... a něco řekne...
Jenže... nechápu to...jak člověk dokáže z minuty na minutu přestat fungovat? existovat? to že už prostně NIKDY nebude? Jak to možný...?
Proč? Proč umírají maladý a šťastný lidi? Proč?
Bude mi chybět... furt tomu nerozumim... nechci věřit, že už tu prostě nikdy nebude...čekám... že mě zase obejmě...
Kamaráde... vrať se...
tomu odporuju...nikdo ten pocit nezná
16.09.2009 18:06:00 | Hagiela
pekne napísané... prešli mi zimomriavky po chrbte, ale poznám ten pocit
07.06.2009 19:38:00 | Foxiss47
Nevrátí....už nikdy a my budeme stále čekat...Ale v našich srdcích bude žít stále....navždy...
10.05.2009 12:14:00 | Ashita Abigor
tohle znám a vím jak to bolí... nevrátí se... me se vracel ve snech, asi ještě půl roku, ale vracel se jako noční můra a každou noc otevřel tu ránu, kterou způsobil...
03.05.2009 08:07:00 | strašidýlko-střapatý