Okamžiky, které změnily můj život

Anotace: O mě, o ničem jinym, neznáte mě, tak vás to ani nemusí zajímat, ale kdyby náhodou, tak je to tu...

Vím, že je na to docela brzy, ale když jsem dneska předstírala učení nad obecnou psychologií, došlo mi, že vlastně tady se můj život láme do naprosto jiný dimenze a už to nikdy nebude tak hezký. Proto jsem vybrala pár okamžiků mého "dosluhujícího" života, který považuju za zlomový.
/Jasně že to každýho zajímá/
1. Objev oblečení a jeho možných variací
To se mi stalo asi kolem těch čtyř pěti let, když jsem zjistila, že nemusim nosit furt jen dupačky, tričko a kraťasy, tričko a sukni nebo šatičky. Přesně si pamatuju na fotografii, kde mám holínky, džínovou sukni a strejdův bič a už nic jinýho, a dělám našim "módní přehlídku." Tohle nesmyslný vymejšlení odpornejch hadrů mi zůstalo doteď a nepoznáte to na mě jen proto, že už nemám dost odvahy, jako tenkrát, když jsem do školky nosila kočičí ocas.

2. První třída
Tenkrát jsem se táhla do schodů s taškou se Lvím králem přes rameno a připadala jsem si stejně dospělá jako "Dáďa" a chtěla jsem na gympl... Debilka... Asi proto mi pak přezdívali: "Šprte!"

3. Narození bratra
Přijela jsem od babičky s puzzlema Krtečka a šla jsem za mamkou, že si půjdem stavět, a ona mi odpověděla, že tady dole (ukazujíc na podbřišek) má nový miminko a že ho budeme mít pod stromeček. Pěkně vypráskanej dárek. Nikdy nezapomenu na ten jeho zelenj pupík a vyvalený oči, jak se tam před všema válel nahej a všichni mluvili jako postižený. On to neví, ale až si z něj budu chtít udělat krutou srandu, něco na to vymyslim.

4. Ježíšek neexistuje
Naprosto zásadní. Rodiče mi lhali. Prvně jsem poznala, jak jsou dospělí strašně prolhaný. A přitom ten dopis na parapetu byl a pak nebyl a naši ani nevlezli do pokoje, takže ho jasně musel odnejst Ježíšek! Strašnej den pro celý dětský pokolení.

5. Objevení punku -> rocku -> metalu -> zpátky k rocku
V sedmý třídě začala zpívat Avril Lavigne svoje Complicated a já ji žrala. V Bravíčku psali, že to je punk, tak jsem tvrdila, že poslouchám punk. Strejda Jirka mi pak pustil SPS a Visáče, tak jsem fakt poslouchala punk, strejda Jára mi vysmažil Sex Pistols a já žila punkem. Přes ten jsem nějak plynule přešla ke sračkovýmu rocku, přes sračkovej ke klasickýmu (díky určitejm osobám, který už nikdy nezmizej). A to mě asi nejvíc utvořilo. Pak chvíli metalový období, ale to má jen takový slabý pozůstatky. Ale to vidíte v záhlaví: I - HEART - ROCK!

6. Gympl
Poznání, že nejsem dokonalá, že nejsem jediná dobře se učící, a že jsou lidi s IQ vyšším než 75 bodů. Super.

7. Objevení Těch, na kterých mi moc záleží
Seru na vyjmenování, stejně by to bylo k ničemu. Oni to věděj. Některý až v poslední době, některý dřív, některý už v pravěku. Prostě hezký. Jak říká existencialismus - věc má předem dáno, čím bude, jen člověk to neví a utváří se - a já se utvářím díky vám...


Magickejch sedm bodů, to vypadá dobře, Sumec by v tom asi něco našel, nějaký tajemný poselství, magii a chudou numerologickou mřížku... Já se v tom radši hnidopišit nebudu...