Vidět

Anotace: alespoň na chvílku...

Víc než kdykoliv jindy v mém životě si připouštím možnost čehosi po smrti, něčeho co bude dál... vždy jsem zastávala názor že co bylo před narozením je tudíž i po smrti ... absolutní tma a nic víc...

Ale okolnosti kolem mě jsou natolik smutné a zničující, že mi nezbývá doufat, že ten nejlepší kamarád pod slunce přece jen tak nepřestal existovat... jeho úsměv, duše, humor a povaha... příjde mi to neuvěřitelné...

Také jsem začala číst literaturu o převtělování... Příjde mi to jako jediná logická možnost... dává to naději...

Momentálně mě zajímá zrcadlení... přesnějí-spatření zemřelého v zrcadlu... jeho tvář a mluvit s ním nebo vidět pouze siluetu... a momentálně se mezi mé největší sny zařadil sen spatřit alespoň na chvíly JEHO... moct s ním možnost zase promluvit... jestli se trápí? jak mu je? jestli ho něco nebolí?

Opravdu ale nevim jak na to, cítím se bezmocná... knížky moc neporadí... tudíž kdyby jste měl někdo zkušenost budu velice vděčná když se o ní podělíte...

Až teď si začínám uvědomovat co znamená smrt... nikdy jsem si jí nepřipouštěla... maximálně u mých babiček a dědů... ne u mladého důvěrného kamaráda... nikdo mě nevaroval že umírají lidé... mladí, šťastní... po mém boku... že jeden den se na Vás usmívají... obejmovou vás... a za pár dnů, minut, sekund nezbyde nic jinýho než ta hrozná bolest...

A upřímně říkám, že ta bolest mě ničí...

Kamaráde co má člověk udělat aby byl alespoň na chvíly s Tebou a cítil se opět šťastně?