Čím je mi přátelství?

Anotace: Moje školní úvaha na téma " Čím je mi přátelství?"... Původně ani neměla být ani známkovaná, ale nakonec se z ní vyklubala skvělá známka... Nevím,jestli se bude líbit Vám,ale pokud si ji přečtete a napíšete komentář, budu ráda ;)

Co je to vlastně přátelství?
Souznění dvou vzájemně rozumějících si duší nebo jen pocit mít někoho komu můžete říct cokoliv?
Na to je těžké odpovědět.Většina lidí si život bez přátel představit ani neumí.Jiní jsou zase samotáři a nejraději jsou sami.
Já sama jsem tím prvním případem.Představa, že bych neměla s kým probírat své radosti a strasti mi na mysli tvoří myšlenku. Proč by mi to vlastně vadilo? Je to o zvyku a nebo vážně o vnitřní potřebě společnosti lidí, kterým věřím?
Říká se, že přátelství je jako světluška, svítí tím víc, čím větší je všude kolem tma.To jsem už poznala na vlastní kůži.
Asi ani není důležité,kolik přátel máme.Pokud se nad tím tak zamyslím, tak většina lidí, kteří se nazývají mými přáteli jsou vlastně jen kamarádi. Mezi tím je zásadní rozdíl. Přátele jsou ti opravdoví, kteří Vás nenechají ve štychu ai za cenu toho, že by z toho oni sami měli problémy.
Hodně důležitá je taky důvěra a ta se získává hodně těžko. Pokud bych měla citovat Jaromíra Nohavicu tak : "Nejdůležitejší je, aby když je Vám blbě byl někdo, kdo vám řekne, že to dokážete.." K tomu ani snad není co dodat, protože je to vystiženo úplně přesně.
Ti praví přátlé se poznají až po čase. Poslední dobou je hodně rozšířené u -náctiletých slečen s každým se hned objímat a říkat si, jak se strašně milují. To sem nikdy nechápala a asi ani nepochopím. Když někoho považuji za přítele, tak to myslím opravdu vážně, nepřejde mě to za týden a nepotřebuji k tomu zbytečná slova....Ten člověk to pozná sám...
Občas se přátelské pouto objeví až po čase. Jako u mě a jednoho skvělého člověka.I když se známe prakticky už od školky, nikdy jsme se spolu moc nebavili. Teď si však neumím představit s ním jeden den nemluvit.Nevím sice, jestli mám věřit tomu, že přátelství mezi klukem a holkou může být bez hlubších citů alespoň z jedné strany, ale doufám, že ano... že takové být může.
Co říct závěrem?
Snad jen si položit otázku.
Jsem já něčí pravá přítelkyně?
Mám důvěru ostatních?
A jsem vážně díky přátelství šťastná?
Troufám si říct, že ano...

Važte si přátel, pokud najdete ty pravé, tak jsou to ti nejlepší lidé, které kolem sebe můžete mít...