Někdy si tě nezasloužím

Seděla jsem na schodech
a pozorovala jsem tě

Tak živě jsi vyprávěl a zběsile mával rukama
a já myslela na něhu

Zářil jsi díky svým zážitkům a usmíval ses nade mnou
a já myslela na oblaka

Kličkoval jsi mezi kapkami deště,abys mi přinesl deštník
a já toužila být mokrá

Uvařil jsi mi horkou kávu
a já se toužila koulovat

Podíval ses na mě a začal jsi se strašně smát
a křičel jsi: " Zase ten den?"

Zvedla jsem se a dívala se na tebe a za chvilku jsme se smáli oba...

Někdy se řítíme kamsi za něčím, co si umaneme
a někdo tak moc touží udělat nám jen malou radost.
Nevnímáme ty střípky těch maličkostí, protože jsme uzavřeni do svého v tu chvilku malicherného já.

Otevřela jsem dveře a šla se projít
nechala jsem tě stát na těch schodech s otázkou:
" Kam sakra utíká?"

Vyběhla jsem na kopec a nastavila tvář těm něžným kapkám z oblak, rozevřela jsem deštník a se smíchem jsem utíkala za tebou. Napila jsem se horkého kafe a do sklenky s vodou si hodila kus ledu.

Pohladila jsem tě po tváři a řekla : " Tak se nezlob, někdy si tě vážně nezasloužím."

Usmál ses , uvařil mi čaj a pokračovali jsme společně.

" Blázne, bláznivej!!!, já si tě ale zasloužím.."
A já se v duchu pousmála.