Andělé strážní

Anotace: Už jsem tu moc dlouho nebyla, ale když jsem si teď přečetla ty krásné komentáře, musím přidat jedno nové uvažování

NAŠI STRÁŽNÍ ANDĚLÉ

Každý je máme a je jich kolem nás právě tolik, co jich zrovínka potřebujeme. Mohou mít křídla nebo být bez nich. Nejdůležitější je, že jsou vždycky v pohotovosti, ale nesmíme je zneužívat. Naši první andělé jsou máma s tátou a babičky a dědečkové. Milují nás bez výhrad a hlídají každý náš krůček. Někdy nám může připadat, že nás hlídají až příliš a nic nám nedovolí. Chrání nás před pády, zlými lidmi, jinými karamboly i před námi samými a našimi pitomými nápady.
Pak se začneme osamostatňovat a rodiče nás pomalu ztrácejí z přímého dohledu. A to je okamžik, kdy nastupují andělé jiní. Připadá mi, že v dorosteneckém věku přichází doba, kdy o svůj život usilujeme my sami nejvíce, zvláště ti nejaktivnější. Peciválové nezaměstnávají své anděly ani zpoloviny. O tom, že jsou kolem nás, není pochyb, a dokazují nám to s každým naším životním krokem – zdolání prvního stromu, kopce, rybníka. Pak začínají andělé pracovat na směny, když se nám otevře svět s jinými lákadly – po dosažení věku deseti let, kdy se můžeme vydat na kole do světa bez dozoru, v patnácti, kdy můžeme řídit svoji první motorku, v osmnácti, kdy dostaneme řidičák na auto a to jsou jen legální možnosti vlastní sebevraždy.
A že tu jsou, dokazují zázraky, jako když vyvázneme z větších malérů bez vážnějších důsledků. Takový pád ze stromu pouze s odřeným kolenem, srážka se sloupem jen s pořádnou boulí nebo se na poslední chvíli objeví někdo, kdo nás vytáhne z vody. To všechno zařídí andělé. Samozřejmě, musí nám někdy dát najevo, že se máme snažit chránit sami a upozorní nás na naši vlastní zodpovědnost nějakým menším varováním a když nedáme pokoj, nechají nás nakopnout trochu víc. A dobře nám tak. Není dobré spoléhat na jejich stálou přítomnost, je potřeba se o sebe starat hlavně sami, alespoň tam, kde běh věcí můžeme ovlivnit a ušetřit jim trochu práce.
Teď máme jasno v tom, že andělé existují, že jsou kolem nás a že jich musí být pro každého víc než jeden, ale zatím nevíme, kde se tady berou. Nejspíš to jsou lidé, kteří nás znali a měli rádi nebo nás neznali vůbec, ale museli odejít na druhou stranu a jsou přesvědčeni, že na tomto světě svůj úkol nedokončili. Vybrali si právě nás a my je budeme kolem sebe mít, dokud si je zasloužíme. My si totiž anděly nevybíráme. Vybírají si oni nás nebo jsme jim přiděleni? Kdopak to ví?