Pro jednu osobu, které si nesmírně vážím

Anotace: Pro mojí učitelku češtiny a dějepisu.. Nesnášim loučení!

Dobrý den.

Paní učitelko, v té rozlučkové euforii jsem Vám toho nestihla tolik říct. Uvědomila jsem si to až později, když se doopravdy zaklaply dveře, a mně se ztratil úsměv z tváře. Víte, chtěla jsem Vám věnovat zvláštní proslov, až mi předají ředitelskou pochvalu, ale nějak jsem se k tomu neodhodlala. Tedy spíše- nebyla vhodná příležitost.. Pomalu mi dochází, že už nebudou žádné pravopisáčky, testíky, čtvrt bodíky,.. Ani cokoli dalšího. Věřte-nevěřte. Bude se mi po tom všem ohromně stýskat.. Odjakživa nesnáším loučení. Základku opouštím s těžkým srdcem a Vy jste právě jedna z těch, po kterých se mi bude velice stýskat.

Asi jste překvapená, že Vám píšu tenhle dopis, ale nenašla jsem jinou alternativu, jak říci vše, co mám na srdíčku. Vždycky toho nejvíce sdělím psanou formou, což Vy určitě víte. Chtěla jsem Vám napsat, že od Vás se cítím dobře připravená na střední školu, opravdu! Protože Vy jste ta, která mě všechno naučila, donutila mě makat, a já se postupem času zdokonalovala. Už od první chvíle, co jsme Vás dostali, jsem věděla, že nás vyzvednete z toho našeho poflakování, dostala jste nás ve věku puberty, kdy jsme si mysleli, že nám patří svět a že nemusíme nic dělat. Ano, leckdy jsme nadávali, ale v nitru jsem vždycky věděla, že je to pro dobrou věc. A měla jsem z toho, že jste nás dřela, dobrý pocit. Zvláštní, že mi vlastně plno věcí došlo až teď- na konci….
Díky Vám jsem začala mít moc ráda češtinu- ne, že bych jí před tím neměla ráda, matika a jiné podobné nepochopitelné předměty mne opravdu nepřitahovaly a ani k nim (bohužel) nemám vlohy-, tak nějak jste mi umožnila nahlédnout alespoň z části do našeho krásného mateřského jazyka. Měla jsem radost, že alespoň v něčem si můžu trochu věřit, což je velmi povzbuzující.. A rozhodla jsem se, že v mém povolání se zaměřím na jazyky( ať už to bude žurnalistika, pedagogika nebo cokoli jiného). Ale především jste mě naučila jednu důležitou věc, a to: ,,Cesta na vrchol vede vždy do kopce.“ Pochopila jsem pravou postatu a význam
téhle věty.. Podíl na tom mělo samozřejmě více učitelů, ale Vy obrovský!

Berte tohle jako poděkování. Já věřím, že slova jsou víc než dary a dokáží pohladit na duši. Tak snad tenhle můj dopis splnil svůj účel. Chci, abyste věděla, že pro mě budete stále PANÍ učitelka. Vážím si Vás za všechno, co jste pro mě kdy udělala.. Jednou bych chtěla být jako Vy. Mám Vás ráda.. Příjemných a dobrosrdečných lidí, jako jste Vy, je opravdu málo.
Budu se snažit co nejvíc, abych Vás nezklamala a neudělala Vám ostudu. Snad Vám budu moci jednou dát vědět, že jsem vyhrála tu češtinu.. A až jednou přijde čas, kdy budou lidi, jako jsem já, schopni napsat knihu- což by byl můj velký sen- určitě se o Vás zmíním. To si pamatujte!

Mějte se krásně, hodně štěstí a hlavně nervů s dalšími dárečky. Nebojte, oni taky jednou pochopí, že to s nimi myslíte dobře.
U mě si můžete udělat malé plus, že jsem všechno, co jsem Vám tady napsala, pochopila. To plus je sice bezvýznamné, ale pro mě znamená opravdu moc, je to plus do budoucího života, které mi pomůže postavit si pomalu ale jistě schody do nebe..

Se srdečným pozdravem
Š.H.

P.S. Snad jste nenašla mnoho chyb, to bych si docela obsahem tohoto dopisu odporovala a Vy byste si jen klepala na hlavu, co to tady píšu, když dělám chyby, a Vám vykládám, jak moc jste mě naučila.. :-D
P.P.S. Mám Vám vyřídit omluvu od mají mamky, že když vedle Vás seděla, tak si neuvědomila, že jste to Vy. Jinak by Vám poděkovala. A mám Vás pozdravovat.