Duše

Anotace: jaké to je, když vaše duše miluje a rozum se brání?

Šeď vpíjí se do zdí kolem mě, samet hladí okenní rámy a jemné paprsky světla vpouští život do obrysů tiché místnosti. Je prázdná, nejsem tu ani já. Po mě tu zůstal jen stejný obrys. Moje chráněnka pluje někde v paprscích vstupujících sem. Pluje po duších jiných lidí…po duší jiných očí..pluje po obrysech Tvé duše a začíná cítit její teplo, které přináší sem, do mého těla. Jemně krouží po Tvých rtech, ale to už mi neříká, to dělá za mými zády, užívá si Tvé tváře, Tvých vlasů a když se ke mně vrací, nechce prozradit, proč jediná myšlenka na Tebe ji tolik hřeje a dělá celý svět veselejším. Vůbec nevím, co se s ní děje, co to poslední dobou dělá. Na celé noci mě opouští a tráví je u Tebe a mě z toho úplně vynechává. Chodí si k Tobě a mě tu s mými sny nechává prázdnou a samotnou. A když o Tobě chci mluvit, vůbec neodpovídá.
Občas jí najdu sedět uplakanou v koutě a snažím se jí ptát, ona ale nerada mluví. Ona se živí obrazy v mé mysli, Tvými doteky a já jí jich moc nedávám. Nevyčítá..jen pláče. Vím, že vzpomíná na chvíle, kdy jsem ji ještě dost živila, kdy jsi jí nebyl tak často tak daleko. Občas se i zlobí, to když jsem na Tebe zlá,ale já vím, že ona mě chápe. Jen potřebuje, aby měla z čeho žít. Z Tebe.
Jindy se zase několik dní neukáže. Neozývá se a já začínám mít strach, že někde opuštěná umřela. Pak se vrátí. Někdy veselá a někdy smutná a já vím, že byla u Tebe. Ona ale nic neříká..
Někdy mi brání Tě hýčkat, protože…jakoby žárlila, jakoby věřila, že s ní Ti bude lépe a víc než já Ti daruje…jakoby snad se mnou chtěla bojovat a netušila, že to nelze, stále se o to však pokouší a někdy i vítězí.
Občas myslím, že mě nenávidí. Že mě nutí dívat se Ti do očí a cítit všechnu její lásku a oddanost, vidět Tě oddychovat vedle sebe a ani na chvíli se nezklidní, jen křičí a dupe a chce splynout s Tebou…ona ale nemluví.
Mám strach, že jednoho dne mě opustí. Že prostě odejde a odejde za Tebou. Že tam s Tebou bude a beze mě. Mám strach, že to udělá. Ty nevíš o kom mluvím? Že necítíš k žádné něco srovnatelného s tím, co cítíš ke mně. Ale ona..má chráněnka..ta co stále mlčí..ona je má duše.