život z nadhledu

Anotace: něco co mě napadlo tak jsem psal dokud jsem nevyčerpal myšlenku, myslím si že hodně lidem se to nebude líbit, psát moc neumím, ale chci lidem ukázat že cesta trnitá může mít i sladké trny.

Kolikrát jsem ztratil víru a sílu pokračovat v životě dál?Nespočítám to, do tolika neumím počítat, vím jen jedno, že i když je život krutý tak za to stojí ho prožít každou chvíly, ale hlavně nesmíme ztrácet sami sebe. Můžu o sobě říct "truchlil jsem, miloval jsem, plakal jsem....", už mě život naučil mnohému, jak krásnému tak ošklivému, ale nikdy na něj nezanevřu. Život mě stále učí a je mým učitelem, který mi dává nezaplatihodné lekce. I když je někdy život krutý, někdy se nám zdá jen krutý, tak se podívejte kolem sebe. Když sundáte vaše tmavé brýle, uvidíte že život není jen černý, ale že je černo bílý. Kolem nás je spousta lásky a citu, kterého přes naše brýle nevidíme. Vždy když se nám stane něco ošklivého, tak se nám brýle o nějaký ten stupeň stmavý, tak pryč s nimi. Dívejte se na realitu s nadhledu. Vyšplhejte se v noci někam na rozhlednu, kopec či podobné místo, kde vás nebude ozařovat světelný šum a podívejte se na hvězdy. Odložte problémy a kochejte se krásou kolem sebe, tichem, hvězdami, nebo pohledem na vaše město ve tmě. Nechte problémy v tom městě a dívejte se na ně aspoň nějaký momentík z nadhledu. Netvrdím, že problémy jen tak zmizí, ale proč hledat odpovědi na otázky, když aspoň chvíli můžete obdivovat krásu hvězd, ticha, přírody a na nic nemyslet. Takových okamžiků si važte a uchovávejte si je pro horší časy, když vám bude někdy znovu zle, vzpomeňte si na tyto chvíle. Život nikdy nebude jen veselý, ale nemusí být taky pořád jen smutný. Jen musíte prozřít a více vnímat věci kolem sebe.