Dopis

Anotace: Tobě to říct nemohu. Tolik by Tě bolelo, kdyby si to tušila... Snad mi mé mlčení jednou odpustíš.

Neříkej, že bude líp. Je to jen hloupá fráze, které stejně už dnes nikdo nevěří. Snad bude jinak. Doufám.
Až si pořídím jiný život.
Nejsem náročná. Chci jen trošku klidu. Alespoň den necítit smrt, co se mi usídlila v duši, srdci, mysli. Jeden den, jenž by byl zbaven toho mrtvolného zápachu, co se Ti usadí na patře a nenechá Tě na pochybách, kam patříš.
Už vím, jak se pozná, že milovaného obchází smrt. Vezme si jejich vůni. A pak i vše ostatní.
Včetně mě samotné.
A když už si myslím, že víc bolet to nemůže, že víc už nesnesu, vezme mi dalšího.
Neptá se, neohlíží.
Neříkej, prosím, že jsem statečná, protože tak to není.
Bojím se, víš. Moc se bojím.
Už neumím ani ovládnout vlastní strach. Už ani to nemohu.
Už ze mne nic nezbylo. Sebrala mi vše.