Veselé Vánoce a šťastný Nový rok!

Anotace: Krátká úvaha o upřímnosti těchto a všech ostatních přání, aneb jak mě popadla touha zapsat své myšlenky 31.12. ve 3 hodiny ráno, kdy už zbývalo jen několik málo hodin do okamžiku, kdy budeme opět všichni o rok starší. (Neupravované, psané nanečisto)

Při procházce městem nám to připomíná opravdu všechno, ale pravou atmosféru těchto dní to nikdy nenavodí. Hnědá břečka na ulicích jen těžko vyvolává krásné vzpomínky na opravdu bílé Vánoce, které podle mnoha ohraných koled pamatujeme z dětství a obtloustlý starý pán v červeném kožichu vykukující z výloh obchodních domů a zaplavujícím ulice svým typickým: „Ho-ho-ho“ ze stánků vietnamských podnikatelů a nahrazující dnešním dětem našeho Ježíška, vyvolává spíš vztek a rozladěnost. Mezitím reklamní letáky hlásají bezkonkurenčně nízké ceny kosmetiky a silvestrovských petard a samotné obchodní domy jsou přecpané horečnými davy lidí, snažících se vybrat skutečně vyjíměčný dárek pro svého blízkého, ovšem za onu slíbenou bezkonkurenční cenu z letáku. Občas není těžké ani přečíst jejich myšlenky. Ne jednou jsem slyšela: „Ty lidi zase blázněj! Jsou Vánoce a tak musí honem nakoupit co nejvíc věcí!“ aniž by si dotyčný uvědomil, že vlastně dělá to samé...

A takto bych mohla pokračovat dále, ale nadpis téhle úvahy říká, že samotný článek má být o něčem jiném, než o čem zatím píšu. Takže i Tobě teď přeji šťastný nový rok, neboť pro přání k Vánocům je nyní pozdě. Každý rok dostáváme desítky přání SMS zprávou, mailem, někdo nám zavolá nebo nám to oznámí osobně. Možná ne stejnými slovy, ale se stejnou „upřímností.“ Ale opravdu, zamysli se. Kdy naposledy jsi myslel na to, jak se onen člověk má mít úžasně jak mu právě přeješ, když tetička z Pardubic má patnácticentimetrový pásový opar na noze, navíc musíš k veterináři se psem ke kastraci, aby se už konečně přestal pokoušet znásilnit toho velkého plyšového medvěda Tvé neteře a Tvá dcera je už půl roku bez práce a Ty sám máš v peněžence leda tak průvan, jak jinak než díky předvánočním nákupům.

Znamená to, že to naprosto drtivá většina z nás říká více-méně automaticky, tak říkajíc ze slušnosti, ovšem zcela bez zájmu. Tak proč tedy pokračujeme se slavením takovýchto z tradice vytržených svátků, sloužících už snad jenom pro zvýšení tržeb obchodů? Možná proto, že stále doufáme to, že tentokrát už to opravdu bude přesně jako z nostalgicých vzpomínek, které si stále uchováváme. Ale pak přijde další prosinec a zas je to to samé. Přesto vytváváme. Nebo jsme prostě jenom zvyklí a nedokážeme si představit, že bychom každoročně nezdobili stromek a neposlali alespoň 10 SMS s textem: „Veselé Vánoce a šťastný Nový rok!“