Doteky duchovních světů 6

Anotace: Inkarnace existují.Aneb o čem se neví ani nepíše.Láska a přechody duchovními světy.

Jako většinou každého chlapa mne zajímalo spíš to méně důležité než to podstatné.Můj Známý mi chtěl vyprávět o zrodu a opačném směru inkarnačního cyklu,ale mě zajímalo, jak je to s láskou a se sexem po smrti.Zřejmě jsem mu dal dostatečně najevo,že zrod mne nezajímá a už o něm nemluvil.Teď mi to chybí!Je to teď bez jeho záchytných bodů a i když určitou představu mám,cítím z ní své osobní spekulace,nikoliv pravdu.Nemá cenu o ní psát.Je to jakoby z knížky byly vytrženy stránky a já je neumím správně dopsat.Neznám žádného člověka z LDD,který by měl dostatečné znalosti a kterého bych se zeptal.Nic na tom nemění,že toho lituji.
Co se týká sexu,je zajímavé,že mnozí lidé se sexu nevzdávají a ani nejsou ochotni se ho vzdávat.Navíc rozmnožovací pud je důležitou a zásadní součástí recyklačního principu nekonečna.Lásku,i když ho s ní spojujeme,musíme brát samostatně,protože je důležitá bez ohledu na jemnost hmoty a vibrací,kdežto rozmnožovací pud s jemností hmot a vibrací slábne a zvyšuje se vliv lásky.Zábavné je,že existence sexu v jemnějších hmotách trochu znevažuje představu křesťanského nebe,ale zároveň nám tímto duchovní světy přibližuje.
Stejně jako o ostatních věcech musím pro pochopení o lásce psát technickým materialistickým způsobem.Každý zná stupnice pH a rH.S láskou je to naprosto stejné.Na jedné straně čistá láska a na druhé sobecká láska.Při cestě vzhůru inkarnačním cyklem se zbavujeme a měníme sobeckou lásku v čistou.Pokud dosáhneme mety,kdy nedochází a není možné zlepšování,cyklus opakujeme a v hrubší hmotě nabereme novou dávku(proto amnézie zrodu) sobecké lásky.Opakováním cyklů se zvyšuje kapacita neboli potenciál lásky a zlepšuje se a zvyšuje pokora k osobní božské vůli a schopnosti jednotlivce.Pro duchovně vyspělejšího jedince se pak stává sobeckou láskou nejen láska k požitkům,ale i láska k národu,k rase i k Zemi.Přiznám,že se to lehčeji píše než se duchovně usměrňuje a neumím milovat každého živočicha,rostlinku či kamínek a vesele fandím národním barvám.Technický rozdíl mezi sobeckou a čistou láskou je,že sobecká láska váže a čistá láska osvobozuje.Kdo tohle pochopí,pochopí také,že cesta zdokonalování je opravdu hodně těžká.
Řeknu zajímavý příklad.Člověk,který celý život páchal nemravnosti a zločiny,dokázal z lásky nezištně obětovat život a zemřel klidně a vyrovnaně s pocitem správně vykonaného skutku,kdy navíc nevěřil v posmrtný život,bude mít minimální očistec,kde se zbavuje všech druhů sobecké lásky.Navíc pak pro něho vše umocňuje samotná existence,v kterou nevěřil a kterou po své smrti objeví.Jediný čin tak může vše změnit.
Člověk,který byl vychován ve víře v posmrtný život,žil tak aby si urovnal cestičku pro tento život a úzkostlivě se snažil a nakonec zemře v úzkosti,jestli vše udělal správně a jeho smrt je neklidná a nevyrovnaná,prožije své očištění mnohem hůře a svůj život částečně promarní.Jen proto,že pro úzkost zapomene na lásku a dobrý pocit v rozhodující chvíli.I zde tak jediný čin může vše změnit.
Nehledejme v tom spravedlnost,ale mějme na paměti fakt,že co nejčistší láska a klid usnadňuje přechod,kdežto strach, úzkost,sobecká láska a nenávist ho komplikují.
Nikoho asi nepřekvapí,že Země má velký potenciál Lásky,ale bohužel hlavně té sobecké.