Deník_2

Kdysi jsem na tyto stránky psávala, když jsem měla dobrou nebo špatnou náladu, dnes je to spíše malé zoufalství.

V poslední době se mi zdá, že na mě není nic dobré (ve smyslu, že jsem něco správně udělala, řekla, nebo jen v něčem trochu vynikám). Neustále poslouchám z úst mě blízkého člověka: "Zlobíš.". Vím, že je to mnohdy jen pošťuchování a rejpání kvůli maličkostem a že to není myšleno zas až tak nebo vůbec vážně. Ale poslouchám to téměř denně, dokonce dnes i o půl šesté ráno. Prý když spím, tak sebou lehce škubu, kvůli tomu opět zlobím.
Je docela těžké poslouchat tak brzy po ránu, že zase dělám něco, co se mu nelíbí a co ho budí. Sama trpím v nejméně týden nespavostí, usínám až dlouho po tom, co jdu spát a budím se často v noci a opět nemůžu zabrat.

Když jsem to dnes ráno nevydržela a skoro křičela, jestli je na mě vůbec něco dobrého, bylo mi řečeno, že je. Ale tím to končí. Nakonec jsem zase ta špatná já, která je zatrpklá, vzteklá a hysterická. Ta, která jen odsekává a dělá věci špatně.

Pochvalu jsem neslyšela hodně dlouho. Nechci ódy na to jak jsem úžasná atd. Prostě jen vlídné slovo, které ze mě nedělá hlupáka a nezní sarkasticky. Jsem náročná? Zřejmě ano, ale jsem jen ženská, ta se asi chválit nemusí.