Druhá šance

Anotace: Amatérská rally ve Vítkově. Posádka servisního vozu :) Hodně zážitků, z nich jeden asi tak největší (nebo možná nejkonkrétnější?). Pro někoho možná nic zajímavého, ale mě to fakt dojalo :)

Již ve chvíli, kdy se závodník naší stáje zapisoval do prezenční listiny (ten druhý při dopravní nehodě přišel o vozidlo a neměl jak závodit), jsem si v papírech všimla kolonky NEZLETILÝ JEZDEC. Nechápavě jsem se otočila na 'kolegu'; ten pochopil, co můj pohled znamenal, ale taky mi to nedokázal vysvětlit. Taky doteď nevěděl, že něco takového snad bylo možné. A i kdybychom to věděli, k čemu by nám to bylo?
K tomu, abych byla úplně obyčejná řidička, mi chybí hodně. Natož závodní. a vynechaje schopnosti, co auto? Ale přesto se ve mně něco hnulo a řekla jsem si, že jestli bych někdy chtěla něco dokázat, pak je to asi tohle. Co kdybych se prostě naučila řídit a příště - nebo až přespříště- do toho auta prostě sedla a ukázala, že to dokážu. Vždyť plavat jsem se taky naučila docela rychle (uznávám, ještě to není dokonalé, ale i náš plavčík uznal, že mi to jde:)), tak proč ne řídit?
Ve chvíli, kdy se mi v hlavě rodila nová myšlenka v životě něco dokázat, jsem si všimla kluka, který vedle mě vypisoval papíry. Ani patnáct mu nebylo. A podepsal se jako řidič. Nezletilý řidič. Ještě musel počkat, než mu jeho táta podepíše souhlas. A během pár minut už vykračoval s úsměvem na rtech a startovníma číslama ke svému(!) autu. JÁ CHCI TAKYYY!!!
Borec. Skvělé časy; když jsem je porovnávala s časy jeho otce, nenašla jsem v jednotlivých kolech rozdíly větší než půl vteřiny. Držel se na předních příčkách, nevědět, že za volantem sedí čtrnáctiletý kluk, pokaždé, když kolem nás projel, bych si myslela, že řídí snad zkušený závodník. Ale tohle...
No a dneska. To mě fakt dostalo. Druhé kolo nedojel, protože měl chvíli před cílem nějaký problém. Na start se svezl se svým otcem a už tam zůstal. Auto mimo provoz zůstalo stát na odbočce u předposlední zatáčky, závod pro něj skončil. Bylo mi to líto, protože ten kluk jel fakt výborně. Třetí kolo se jelo bez něj. Závada na autě a nadějný závodník už se dnes neprojede. Jenže pak to přišlo. Jeho táta při cestě na start přibrzdil u auta svého syna, ze dveří sloupl startovní čísla a nalepil je na své auto!
A start čtvrtého kola? "Hej, šéfe, jede mladej!" A pořadatelé na startě byli snad trochu zmatení, když ohlásili jméno syna a s tím i automaticky jeho vozidlo - Renaul, přestože 'mladej' seděl v tátově Nissanu :)

***

Vlastně ani nevím, jetsli tohle bude někdo číst, jestli z té změti slov pochopí, co jsem tady chtěla popsat. Nedokážu ta slova uspořádat tak, aby popsala, co bych chtěla říct. Prostě jenom... Se mi strašně líbilo to gesto otce - jak sundal startovní čísla ze synova nefunkčního auta, nalepil je na svoje, i přesto, že to pro něj znamenalo konec závodu, a nechal ho řídit. Nechal mu svoje auto, protože měl v kluka důvěru. Věřil mu, dal mu šanci, i když pro něj to byl konec. Nádhera... :) :) :)