Až na dno

Anotace: Někdy bych chtěla dílo zařadit do fejetonu, ale někdy dám přednost úvaze...

Jaká jsem? Já vlastně ani nevím. Někdy jsem veselá, jindy se utápím v depresích a nestačím si utírat slzy. Bývám lehkomyslná, stejně jako přemýšlivá. Neodpouštím snadno a přitom sama toužím po mnohých odpuštěních. Nejsem ráda sama. A někdy přece jen vyhledávám samotu – místo, kde zmizím a budu se topit ve svých snech a nadějích. Jsem snílek a mám strach ze svých snů. Z jejich nesplnění a zametení pod koberec. Vážím si přátelství, a přesto jsem poznala jen málo lidí, kteří by mohli být mými přáteli. Často potřebuji změnu, přitom změny k smrti nesnáším. Cítím se jako hrdina, přesto dost často jsem vystrašená a na pokraji svých sil. Hledám inspiraci, a když ji najdu, mívám pocit, že není ta správná. Chtěla bych si věřit, a přesto stále pochybuji. Potřebuju jistotu, místo toho se však vydávám na tenký led. Jsem zvláštní a přesto – se sama sobě zdám tak strašně obyčejná. Jsem vysoká a po spoustu let jsem byla tak malá, že bych se vešla do dlaně. Toužím, a přesto nechci. Chci, a přesto nemůžu. Občas si připadám černobílá. Jsem hodná i zlá, soucitná i nepřejícná, hysterická i klidná, cholerik i flegmatik. Skládám se z tolika kousků, že poskládat z nich mě, dá pořádně zabrat. Kdybyste mě rozbili kladivem, zřejmě už bych se nikdy nevrátila zpátky. Nenašel by se totiž nikdo, kdo by mě dokázal složit. Ani já bych to nedokázala. Nejsem totiž puzzle. Jsem člověk. Složitý člověk, který možná utíká před svou vlastní jednoduchostí. Anebo jednoduchý člověk schovávající se za svou složitostí? Kdo ví? Najít odpověď není snadné. Možná ani žádná není. Žádná slova nedokážou vyjádřit podstatu člověka, žádná slova nedokážou popsat život a jeho příchutě, kterých je tolik. Zažívám sladké dny, ty nejsladší, které bych chtěla ochutnat ještě tolikrát. Procházím zahradou plnou kyselosti, která až dohání k slzám. Setkávám se s neústupnou hořkostí, která se vloudí na jazyk a pak nechce odejít. I slaná chuť života dokáže zamotat hlavu…Nenapadá mě žádný příměr k životní situaci, a přitom před sebou vidím jasný obrázek takových slaných dnů. Dnů s nenahraditelnou chutí, která může být lahodná stejně tak jako až moc ostrá… Někdy jsem veselá a píšu řádky s nadhledem. A někdy mám prostě chuť být vážná a sáhnout až na dno své duše….