Věčný boj

Anotace: ...z některých střetů mi jednoduše bývá trochu smutno

prohraju tuhle podivnou, cizí válku proto,že bílá ve mě mi nedovolí bojovat?
světy lidí a osamění bojovníka,
bílá tma halí černé duše
v rytmu tlukotu srdce lžím uvěřit se až nechce
jak odpovědi lze najít rychle, lehce

jsem pacifista,ale kde končí hranice pacifismu, v okamžiku, kdy se necháte zabít, abyste neublížil? a kam se poděl pud sebezáchovy
neublížit, neubližovat... a co sobě?
v kraji divů, v říši snů se probouzím na dně, projíždím krajinou mrtvých, řítím se do náruči smrti, všude plno bolesti, bolesti, která čeká
co to znamená?

nechci měnit to dobré v sobě, stačil by jen krůček k tomu, aby se pak z obrany stal útok, stačil by kousek k tomu, aby pak člověk začal ubližovat jako první, i pomyšlení na to bolí
svět je strašně zlej a nespravidlivej, protože lidi jsou takový, krutý, nesoudný, nepřístupní, ale co z toho nechat se umučit?

probudit se na zemi, s bolestí hlavy,v opuštěném bytě, nevědět, kolik času od nárazu uplynulo a jen tak ležet a čekat,až ta bolest ustoupí jiné, horší
pak vstát a doufat,že se to nebude opakovat a podvolit se vlně lítosti a smutku, že ve světě, kde nefungují základní lidské hodnoty a vazby to po psychice vzdává i tělo
nebo bojovat tím,že se udržím v téhle bitvě co nejdéle na živu, že nezahodím sama sebe?