Domněnka

Anotace: Někdy se posadím na okení rám a přemýšlím moc nahlas.

Čas od času mám pocit, že svírám něčí křídla.
Potichu trhám je na cáry a bezduše křičím prokletá slova...
Čas odčasu opouštím realitu, to aby mě pak mělo, co praštit.
Tak sebedestrukční jsem...
A čas od času se ztrácím v dopisních papírech, abych našla opět slova a mohla žít lépe.