Má být učitel kamarád nebo autorita? Nebo kamarád s autoritou?

Anotace: Kdysi dávno psaná úvaha do novin...

Učitel – ne Bůh, ale obyčejný člověk s nesnadným a vysokým posláním. Někdo, kdo si bere na svá bedra povinnost vychovat a připravit do života generace dětí, mládeže, téměř dospělých. Někdo, kdo má už předepsanou autoritu, ke komu by měli všichni vzhlížet a uznávat ho. Ale je to možné? Je možné říct – tohohle člověka si musíš vážit? Zdá se to jako hloupost, každý z nás to přece zná – jsou lidé, kteří vám nesedí, nemáte je rádi, nemůžete si jich vážit. A na druhou stranu jsou takoví, kterých si vážíte a uznáváte jejich práci, vlastnosti – ať už jsou kýmkoli, ať už jsou v jakémkoli věku. Jenže u učitelů je tohle jiné…
Ať je ten člověk jakýkoli, ať už má jakýkoliv charakter a jakékoliv chování, prostě autoritu mít musí. Jakýmsi způsobem to očekává. Ne snad proto, jaký je – ale právě proto, že je učitel. Dává mu to nějakou výhodu, nepopsatelný pocit, že autoritu a vážnost si vydobýt nemusí, prostě už ji má, někdo mu ji dal a nikdo mu jí nemůže sebrat. A to je velká chyba. Stejně jako každý obyčejný nejobyčejnější člověk si i on musí úctu získat. A to především svým chováním.
Protože jen tak se dá získat opravdová úcta, autorita k člověku – a ne jen povrchní cosi předurčené titulem učitel. Znamená to tedy, že učitel by měl být kamarád a právě přátelským chováním by si respekt získal lépe?
Tuto otázku je velmi těžké zodpovědět. Jistě – na jednu stranu je to určitě lepší, teenageři budou vždycky lépe brát toho, kdo se nad nimi nebude povyšovat, ale bude s nimi jednat jako se sobě rovnými. Někoho, kdo se bude snažit je pochopit a bude možné se s ním i normálně bavit. Ale – kde je hranice kamarádského chování? Je možné, aby učitel střední školy řekl studentovi zcela bez obalu „co čumíš“? Aby používal v hodinách vulgární výrazy a oháněl se kamarádským chováním na úrovni žáků? A – může si tímto „kamarádským“ přístupem někdy vydobýt respekt? Nabízí se i možnost že učitel kamarád bude pro žáky a studenty spíš terčem posměchu, někdo ke komu si mohou dovolit všechno a kdo to taky s ledovou tváří přejde. Jeho hodiny by se mohly změnit spíše na hodiny volné zábavy a on sám by se respektu asi nikdy nedočkal.
Zvolit přesnou hranici mezi autoritou a kamarádským chováním je velmi těžké. Popravdě to nikomu z učitelů nezávidím. Daná osoba musí přesně odměřit míru tolerance, aby nebyla za strašáka anebo naopak za fackovacího panáka, který snese vše. Musí vymezit linii mezi kamarádským a autoritativním chováním, tak aby z něj nakonec vznikla ta ideální kombinace – člověk, kterého mají studenti rádi a zároveň k němu mají úctu a respektují ho nebo chcete-li aby se z něj stal kamarád s autoritou.
Vskutku nelehký úkol, nemyslíte?