Už od malička jsem toužil být hasičem. To jsem ale ještě "neměl páru" co taková práce obnáší. Teď už to vše vím a touha po tomto povolání je čím dál větší. Lidé si možná neuvědomují co pro ně hasiči všechno dělají. Že denně nasazují své životy za naprosto cizí lidi,které vživotě neviděli,ale i přes to jim chtějí pomoci. Ještě nevím jaký je to pocit zachránit někomu život. Ale musí to být výborné. Až budu mít svoji první akci a někoho zachráním,nechci dlouhé projevy o hrdinství a děkovné dopisy. Chci jen vidět štěstí v jejich očích když se dozvědí že je jejich rodina,majetek a cokoliv co je jim drahé v pořádku. Nebojím se smrti, Tak jako se ona nebojí mě. Těším se až jednou budu bojovat s tím velkým živlem který jen bere... životy,štěstí,vzpomínky,radost... S tím fascinujícím ohněm. Ano někomu tyto slova mohou znít jako bláboly,pro mě to je adrenalinový boj na život a na smrt. Tváří v tvář smrti v hořícím pekle. Často snívám o svém prvním výjezdu a o tom jak poprvé zkrotím ten zvratný živel. Doufám že budu moct pomoct co největšímu počtu lidí. A jestli jednou zemřu při zásahu? Za takovou smrt byl bych rád.. aspoň bych nezemřel jako nějaký rozklepaný starý pán ale jako ten člověk co zemřel při záchraně lidských životů...