Ta podoba...podoba ta...

Ta podoba...

Jsi nekonečná jako zastavený film...Podobna černým mrakům a vranám plujícím prázdnem ve vzduchu burácejícím.

Ta podoba tváři starodávné sochy, která má pohled jako vyhaslá pec; černý vychladlý popel místo stínů.


Pálí mě hlava při pochopitelné myšlence - že nejsi člověk, ale...co jsi?

Ta úchvátná ústa...V mé mysli plamen,
v tvých očích kámen
a ve vzduchu hrom.