Nová móda zvaná droga

Anotace: bububu :D

Každý z nás se již jistě setkal s nějakou drogou a mnozí z nás s ní mají i vlastní zkušenost. Ať už jde o čokoládu, cigarety, marihuanu nebo pervitin. Všichni jsme svým způsobem na něčem závislí. Někdo na mamince a někdo na tvrdých drogách. Všichni však jednou dospějeme k závěru, že naše závislosti nám život pouze ztěžují, ale jen minimum z nás se jich dokáže zbavit.
Koho by však zajímala cizí závislost na čokoládě nebo na rodičích. Dnes je naším trnem v patě rychle se rozšiřující a „moderní“ závislost na drogách, v našem okolí hlavně na marihuaně a pervitinu. Dostali jsme se do vcelku hrozné situace, kdy naše děti, kterým třeba nebylo ještě ani patnáct let, „hulí trávu“ jako kdyby na to byly od malička zvyklé. Marihuana v takto nízkém věku kazí osobnost, člověk se stane flegmatickým a líným a často již z tohoto začarovaného kruhu nenajde cestu ven. Nikdy nejspíš nepochopím tento „společenský boom“ a věčné rozhovory mých vrstevníků o tom, kdo toho víc vyhulil a kdo má lepší trávu.
Otázkou však zůstává, zda máme drogy přijmout jako černou stránku společnosti a nebo je, spolu s jejich uživateli, ze společnoských kruhů vyvrhnout. Mohlo by se to zdát nelidské, ale není jejich cílem únik od společnosti? Dalo by se říct, že si to přejí. Máme je tedy ze společnosti vyřadit? Jsou to lidé, mají stejně právo na normální život jako ti, kteří drogy neberou. Ale nepřipravují se o něj sami svou závislostí? Existuje vůbec nějaké normální řešení? Proč je dnes „drsnej“ ten, kdo užívá nějakou drogu? Ne, ve skutečnosti je to přesně naopak. Lidé, kteří se nedokážou postavit svým problémům a řeší je drogami jsou chudáci. Měli bychom se zamyslet a bojovat proti drogám všemi možnými způsoby a naučit své děti žít v dnešním světě, protože „na ulici“ již dávno není tak bezpečno. Chceme žít s věčným strachem, kdy se naše ratolest vrátí domů pod vlivem drogy nebo že se dokonce nevrátí vůbec?