Revizoři

Anotace: jak na ně?

Adrenalin vybuzený rizikem, snaha ušetřit jsou asi hlavními motivy jízdy na černo. Ve chvíli, kdy potkáme revizora, máme už přesně stanovený scénář, jak mu to natřeme, jak opovrhujeme jeho prací, že vůči nám nemá jediné zbraně, ani zdržet nás podle právního řádu.
Jsou ale i jiní revizoři. Spokojeni proplouváme životem a jednou - po dlouhé době přijde velmi nevinný email. "Je tomu již 10 let, co ústav s názvem ZŠ XY nám již směl políbiti zadnici a je to tedy výbornou příležitostí k sentimentálnímu zavzpomínání nad "starými dobrými ústavními léty." Odhodláni a motivováni zvědavostí vyhrabeme nejprestižnější oblečení, fotky z posledních 4 zahraničních dovolených a vyrazíme do prostředí zahuleného pajzlu v centru.
Podobná setkání ale vedou často k deziluzi, snahu vyzdvihnout naše pracovní úspěchy pohřbí fotky mimin v chodítku. Snaha diskutovat o muzeu d´Orsay se chtě nechtě v podobné společnosti strhne ve žhavou diskuzi zda Huggies či Pampers.
Co pak? Předem připravené scénáře nějak nefungují a skončíme u staré dobré vodky či stolku opovrženihodných kariéristů - a při troše štěstí, tam nebudeme sami...