Životní jistota

Anotace: Jsem starý, umírám. Bolest je krutá, brzy jí podlehnu. Chci se naposled rozloučit, prosím kohokoliv. "Ale dítě, kvůli mě neplač. Všechno bude zas dobré." "Jak může být všechno zas dobré když umřeš?"

Nebude to dobré pro tebe, ale pro mě. Snad tato slova pochopí dřív, než sem to pochopil já. I já chtěl zde svou ženu mít navěky. Sbohem ...............
..........Nic. Nic? A nebo přece jen něco? Tma nebo jen přelud? Strach či jistota? Pokud tady není nic tak nemůže být ani tma ani cit.
Pak zde asi něco bude. Snad dlouhý zástup ... ale čeho vlastně když jsme fyzicky nehmotní? Duší?
Zástup duší čekající na soud. Čekání na zlom, který má změnit vše poté? Výběr nebe či pekla. A to má být navěky i když netušíme jak dlouho to je? Kvůli několika stráveným letem na zemi?
K čemu peklo, když nejspíš nic neucítíme? K čemu ráj, když ani ty oči nemáme? Má to být nebe a peklo pro duši a ne pro hmotné tělo - byl to špinavý odpad který jsme po dobu svého bytí využívali na zemi. Získá se výhra nebo trest. Nic jiného vybrat nelze.
Nebo to mohou být duše čekající na reinkarnaci? Opětné narození avšak ne vzkříšení? Ale pro někoho je to nejspíš trest. Opět se narodit a prožít další život.
No, ale nejspíš bude jiný. Snad už ne tak bídný. Snad více plnohodnotný.
Asi se k nám musí některé duše vracet. Do té doby, než pochopí ten smysl. Než pochopí sebe.