Andílci :)

Anotace: Každej má svojí víru... tahle je moje.. :)

I belive in angels…
Nevim proč, nevim kde se to ve mně vzalo, ale stal se z toho smysl života, styl, motto.
Věřit. Možná je to zoufalý, možná je to ubohý, ale sem to já.
Takže věřim.
Věřim, že v každym je něco dobrýho,
Věřim že když se kdokoli bude snažit, to dobrý převáží to zlý.
Věřim na zázraky
Věřim na štěstí
Věřim na smysl věření
Věřim že v hloubi duše věří každej, že vevnitř má každej tu svojí víru, tu díky který se drží, tu která ho dělá tak jedinečnym.
A já možná naivně věřim v dobro. Ale věřim že ne najivně.
Možná sem eště mladá, možná by se mi každej vysmál- dyť proč by tolik lidí nadávalo a stěžovalo si na tolik nespravedlnosti, na špatnej jživot, na neštěstí.
Možná se mi prostě zatím jen daří. A proto se mi lehko věří. A sem za to neskutečně ráda, z to že ( zatím??) věřim, můžu věřit, UMIM věřit.
Ráda věřim, nechci s tim končit. Zkusim si žít dál svůj život založenej na věření, ono se pak.. všechno ostatní zdá milionkrát hezčí, přijatelnější.
Možná proto se tolik směju. Možná proto se už usměv stal pomalu mym neutrálním výrazem.
Protože mi nestačí jen věřit protože věřit, já musim věřit že svým věřením něco přinášim ostatním, a minimální věc kterou můžu udělat je snažit se jim přinést aspoň trošku.. možná ne uplně radosti, ale aspoň trošku pozitivna, i malinkej usměv, všechno je výhra.
A sama nevim jak to dělám, ale i když není zrovna úžasně, i když přijde jeden z těch horších dnů, a já se tvářim jak na pohřbu, brečim a sem protivná, nejsem to já… Tak ale většinou i v těch chvílích věřim… akorát že to tentokrát není o mně. Těžko bych věřila, kdybych byla na všechno sama. V tom to asi bude, to mi asi bude dodávat tu sílu doufat, tu sílu vidět to hezký. V tom, že vždycky je tu někdo, kdo mi pomůže. Nedovedu si představit situaci, kdy bych někoho potřebovala a on tu nebyl. Fakt netušim co bych dělala.
Zatím je to tak jak to je a já si nemůžu naprosto na nic stěžovat. Ale třeba to tak není , třeba to ostatní vidí uplně jinak, myslí uplně jinak, třeba fakt žiju jen ve svojí krásný, třpytivý a světlý iluzi. I to je možný, a i kdyby to byla iluze, sem za to ráda.
A dokaď jsem ráda, dokaď nejsem sama, věřim v anděly, radost, štěstí a ty všechny hezký, třpytivý a světlý věci. I kdyby to ze mě mělo dělat najivku… proč u toho nezůstat, když to dává pocit radosti nejen mně, ale i pár lidem okolo.
Sem ráda taková jaká sem. Možná je pár věcí, bez kterých bych byla lepší, bez kterejch bych byla zářivější , ale možná v tom je to kouzlo, na tom to celý visí.