Úvaha o lidském jednání

Anotace: pod kontrolou i bez ní ... i takto to lze vidět ... jedna z mnoha možností vidění reality ... vícerozměrné cítění omezené do možností třírozměrných slov ... nechť je to tak viděno

Vše co napíšu, je jenom nabídka. Nikomu nic nevnucuji ... A je docela dost dobře možné, že teď, když to čtete, už to zase neplatí ... pro mě, ale možná to platí pro někoho jiného ... pro toho, který/á to právě čte :-) Jak se vyrovnat s tím, když je jiným ubližováno? Jak se vyrovnat se „zlými“ komentáři, akcemi, které nejsou příjemné? Jak se vyrovnat s tím, že nemůžu pomoci, když cítím svoje nebo cizí utrpení? ... Zareagovat stejnou silou? Použít stejné formy? Jít do „boje“ stejnými zbraněmi? Budu se pak nějak odlišovat od původního útočníka? Zlo plodí jenom další zlo, stejně tak jako násilí plodí další násilí. Zlými reakcemi na zlé komentáře pouze podpoříte zlo. Jediný lék na zlo je láska. Ale ta skutečná, která nesoudí a neposuzuje (kdo z nás je jí skutečně schopen vždy...) Pochopení, že jsme všichni ve své podstatě stejní. Všichni toužíme po tom samém. Po lásce, po pochopení, po štěstí, po spokojenosti, chceme aby nám bylo dobře, ne abychom trpěli ... paradoxem je, že pro někoho je utrpení formou štěstí, ale pořád je to touha po štěstí, která motivuje každou bytost, nejen lidskou na této planetě. Podívejte se na zvířata. Copak oni touží po něčem jiném než po spokojenosti? Vybírají si vždy tu pro ně nejpřijatelnější cestu. Stejně tak i my lidé, jelikož naše pravá podstata je čistá a jak by někdo řekl „dobrá“, i naše VĚDOMÉ činy jsou motivovány touhou po štěstí, lásce, spokojenosti. Děláme to, co si myslíme, že je v ten daný okamžik to nejlepší co můžeme udělat. Pokud jednáme vědomě. Nevědomé jednání ... kolikrát jste si řekli, kolikrát jste litovali něčeho, co jste řekli a už to nešlo vzít zpět. Ale řekli jste to .. v rozrušení, ve strachu, v bolesti, ve vzteku ... vy řekněte v čem ... neměli jste sami sebe pod kontrolou. V tomto světě, v této realitě naší mysli, žijeme. Ta, která vidí „já a ti ostatní“, která vidí „dobro“ a „zlo“, která říká tohle je „špatné“ a tohle je „dobré“. Která reaguje podrážděně na dráždivý akt, který vědomou mysl, chápající s-mysl už nerozhodí. Protože ona ví, že ten druhý v té chvíli jedná pod vlivem iluzí a nevidí věci správně. A co cítí je hluboký soucit ... druhá část, důležitá pro konání, je moudrost ...

...

nechala jsem se (sama sebou) strhnout do "bojů" o pravdu. zase. a přišlo další cenné uvědomění. nemá to cenu. je to jen ztráta energie. věnování energie boji a prosazování neprosaditelného. obhajování neobhajitelného. když druhá strana nechce rozumět, nechce vnímat co říkáte, můžete říkat naprosto cokoli a on/a uvidí a přečte to, co sám/a bude chtít vnímat ... jenom přeléváte energii jinam ... svoji energii ... kterou byste mohli využít ke svému ozdravění ...

... když někomu ubližujeme, vědomě i NEVĚDOMĚ, ubližujeme zároveň sobě, když s někým nekomunikuji, nekomunikuji s některou mojí částí ... všichni jsme jedno tělo, součást jednoho ... zloba, nebo jakákoli „negativní“ či „odsuzující“ „odmítavá“ myšlenka, na jiného se ke mě odrazí zpět, jako zloba či odmítání určité části sama sebe ... proto odpouštět SOBĚ, i když nám „druzí“ ubližují ... je to odraz našeho ublížení někomu jinému někdy v minulosti ... vědomého či nevědomého ... důležitá je však motivace, důležitější než čin sám, důležité je PROČ a s jakým ÚMYSLEM jednáte ...a tohle u druhých v lidském světě nebudete nikdy vědět ... znala jsem jednu osobu, která střílela prakem bez nábojů na opice. byla to mniška. řekli byste si, co je to za mnišku? ale ona po nich „střílela“ láskou :-) ... navíc, nikdo vám nemůže ublížit, pokud to sami nedovolíte ... ale stejně tak vám nemůže bez vašeho svolení nikdo pomoct

existuje nekonečně mnoho paralelních realit a každý člověk, každá mysl, si může v rámci svých možností ve svém nynějším zrození zvolit, kterou realitu chce právě TEĎ zažívat. (někde jsem četla a celkem se mi to líbí, že jediné co se nemění je změna, jinak se mění naprosto všechno, my se měníme každým oka-mžikem) pro někoho to může být i realita utrpení a nemoci. věřte nebo ne, i když to může být velmi těžké pochopit a přijmout, ale skutečně zažívám, že realitu, kterou žijeme, jsme si sami vybrali ... jako tu nejlepší možnou pro danou chvíli, všechno je „jen“ energie a i to, co běžně nazýváme jako „špatné“ či „strašné“ nás má ve skutečnosti chránit, má chránit naši duši, která přesahuje lidské bytí ...

proud energie, jinými slovy, změna, přechod do jiné reality, se neděje zvenku dovnitř – čili pomocí jiných lidí vám tím, že oni začnou vám pomáhat, ale naopak ... vy si o pomoc řeknete, vy se rozhodnete pro jinou realitu a vy vyvoláte aktivitu, požádáte ... chci být tam a tam, chci zažít to a to, jsem zdravý/á, netrpím ... pak se začnou dít věci a vše kolem vám bude pomáhat ... ale vy „musíte“ začít v projevení toho, že chcete zažívat jinou realitu ... naopak to nefunguje, to je už víceméně známá věc, že nelze pomoci člověku, který tu pomoc nechce. I když vidíte, že některá bytost žije v realitě, ve které jste také žili a trpěli jste v ní ... a teď už jste mimo, přejete tomu člověku, aby se z ní dostal, aby netrpěl ... a pomáháte, máte tendenci pomoci, sdělujete, co má udělat, co pomohlo vám ... ale pokud bytost není připravena, odmítne pomoc a možná vás osočí. Z něčeho, to už je jedno. Ale jinými slovy říká – nech mi mou realitu, já si ji chci prožívat, co se do mě vrtáš? nech mě být tam, kde jsem ... pokud máte tendenci vyjádřit, že existuje cesta ven z jeho utrpení, udělejte to formou nabídky. Ukažte cestu – ano, jde to i jinak. Lze netrpět. Existuje cesta ven. A tím vaše pomoc má a musí skončit. S respektem k výběru toho jedince, který si zvolil to, co právě prožívá. Z respektu k jeho vlastní vnitřní moudrosti, která existuje a se kterou je ve spojení. Nebo alespoň může být.
Pokud stále pomáháte, zamyslete se, jestli vaše slova, činy vlastně nepatří vám. Jestli jste náhodou nechtěli to, co radíte či dáváte někomu jinému, pro sebe. Vše co píšu, je pouze nabídka. Je to popis reality, kterou jsem si pro tuto chvíli zvolila. A je mnohem šťastnější, než realita přesvědčování o vlastní pravdě, ve které jsem žila dlouhou dobu před tím. A ještě teď občas vystrčí růžky :-) Ale už snad jen proto, aby mi pomohla si ověřit, že má realita je teď jiná ...

Pouze nabídka
Kdo chce, ať pochopí