Je dobře někdy trošku přemýšlet a bilancovat?

Anotace: Provést lobotomii vzpomínek na ty jež nám ublížili?

Jak jdeme životem potkáváme mnoho lidiček, s některými se jen mineme, s některými prohodíme pár vět, s dalšími jdeme kousek cesty společně a některé potkáváme denně. Nezávisle na tom, nás ale všechna tato setkání ovlivňují. Je to jako by každý tento človíček do nás vepsal nějakou zkušenost. Někdo napíše slovo, jiný větu, některý v nás popíše mnoho stránek. A právě tyto zkušenosti z nás dělají co jsme a ať jsou jakékoliv neměli bychom trhat popsané listy našich životů i když to někdy bolí, moc bolí a rádi bychom na všechno zapomněli, jako kdyby určité dny, měsíce, či roky se vůbec neexistovaly.

Vždyť bez bolesti bychom nevěděli jak vlastně bolest cítíme a nepoznali bychom radost, štěstí a třeba i lásku. Vždyť jak bychom poznali teplo bez chladu, nahoře bez dole, rychle bez pomalu? Myslím že právě tyto zkušenosti nás utvářejí a mění. Někdy k lepšímu a jindy zase k horšímu.

A nakonec se nic nejí tak horké jako se uvaří, takže s hodnocením zkušenosti by se mělo „asi“ počkat určitou dobu. A ona ta bolest může vypadat úplně jinak než se zprvu zdála. Nikomu nepřeji aby poznal bolest, ale bohužel to asi nikoho nemine, tak se z ní prostě poučme. Hodně štěstíčka na cestě životem.