Mýma očima...

Anotace: 11. 5. 2011, Brno

… Kocovina
Když je ti vlastní jazyk v ústech odporný a jako sušená meruňka se ti lepí k patru. Když výčitky svědomí podněcuje bolest hlavy a když se marně snažíš rozmotat klubíčko útržkovitých vzpomínek, které jakoby ani nepatřily tobě. Když pach včerejší noci je cítit ze všech tvých pórů a nutí ti do hlavy obrázky, které by snad bylo lepší si nepamatovat.
V taková rána tě záchodová mísa vítá s otevřenou náručí a těší se, že brzy zase přijdeš. Ví, že se nepoučíš.


… Platonická láska
Jako když se řízneš do prstu o stéblo trávy při sbírání kytice lučních květů. A zatímco si vysáváš ranku a na jazyku cítíš svou vlastní chuť, ve vzduchu je cítit doutnající seno – načichnou ti vlasy a kůže a až si pak na půdě lehneš do studených peřin, i povlečení bude vonět tím okamžikem.
Ranka je malá, ale ty víš že je to navždycky. Že jakýkoliv pohyb prstem ji znovu otevře a ty si vzpomeneš.
A tak se rozloučíš s posledním sluncem a se zalíbením ve vlastním smutku přivítáš noc.


… Láska k rodičům
Když víš, že je někdo, kdo bude při tobě, i kdyby se všechno, co se dřív zdálo pevné, zhroutilo. Když za dlouhých večerů v cizí zemi posíláš po větru sladké polibky na dobrou noc a je ti zatěžko nazývat i samotného Boha Otcem nebo Matkou, protože existují ty nejjemnější ruce na světě, co nepřestanou hladit, a ze všech nejmilejší vousy, co nepřestanou šimrat na tváři.
A jestli někdy dohoří knot a zhasne plamen, budeš je i přesto stále nosit v modlitbách.


… Modlitba
Když váhavá slova šeptaná do ticha nejsou vyřčena bez naděje na vyslyšení a když je ti za plivance a urážky nabídnuta otevřená Dlaň říkajíc: Odpouštím. Když se vzpouzíš jako rozmazlené děcko a rozzlobeně kolem sebe kopeš a ty přívětivé Oči nikdy neztvrdnou.
Když poznáš, že člověk je milován a nebudeš pak váhat sklonit hlavu a uznat, že lidská bytost nikdy nepochopí velikost hvězd a krásu zpěvu ptáků. Když se vzdáš a přestaneš bojovat a zjistíš, že nemusíš dělat nic víc, než se o Něj opřít.
Protože všechno už bylo uděláno za tebe.


… Cesty
Když můžeš jenom hádat, jestli mladý muž, který si k tobě přisedl v letadle a mile tě oslovil, není náhodou tvůj budoucí manžel. Když ti rozhodnutí udělat krok do neznáma rozechvěje vnitřnosti. Když nemáš mapu a nikdo ti neumí poradit směr a ty se přesto nezastavíš.
Když se stromy za oknem tvého kupé pohybují pozpátku a ty máš pocit, jakoby se celý tvůj život přetáčel na začátek jako videokazeta. A když si prostě jenom přesedneš na sedačku naproti, aby šlo všechno zase správným směrem.


… Vánoce
Když je těsně před večeří v kuchyni ledová zima z otevřeného okna kvůli nepříjemnému pachu smažené ryby. Když se v jeden vzácný okamžik tvůj otec modlí s tebou nahlas ve světle čtyř svíček adventního věnce. Když ti tichý, tajemný zvuk zvonku od vánočního stromku v obýváku rozezní srdce po dvacáté prvé stejně radostně jako poprvé.
Když si leháš do čerstvě povlečené, voňavé postele v novém pyžamu a celou noc tě pak někde hluboko v duši hřeje pocit, že se stalo něco velikého.

… Ty
Když jsi mě poprvé políbil uprostřed náměstí našeho města a já jsem v tu chvíli dobře věděla, že to budeš ty, komu kdy budu opravdu patřit. Když jsme na střeše vašeho domu zkoušeli spočítat hvězdy a když jsem ti za svitu modré zářivky šeptala slova, která jsem nikdy předtím nikomu neřekla.
Když teď ve strachu doufám, že rozloučení s tebou nevzalo mému srdci touhu bláznivě bušit pro někoho druhého.