O životě

Anotace: Kamarádka mi řekla, že ji nebaví žít, k čemu je tenhle život, když po ní stejně nic nezůstane. Hodně mě to zarazilo. Tohle bych nikdy nahlas nevyřkla...

Cena života závisí na tom, jak je vynaložen, protože život je směsí dobra a zla, a záleží na tom, jak si s ním sami porádíme. Stejně jako divadlo je náš život oceněn...nikoliv podle délky, ale podle jeho obsahu. Každý život, pokud je prožitý dobře, je dlouhý...A každý by měl vytrvat a nezoufat, i při nepatrném zakopnutí.....každý by měl vydržet, přečkat, přežít a znovu tvořit tenhle obsah....Když budete na dně, pomyslete na to, že na světě jsou lidé, kteří mají větší starosti než vy....Já děkuji za každý den...I když je nešťastný a zrovna se nedaří....Často slyším...jsem už stará, jsem už stár....Někdy mě překvapuje, že to řekne člověk, který je tak mladý...Jo, každý má potíže srovnat se s tím, že jednou bude stár...nebo už je:o)Ale nikdy není nic ztraceno...A stáří má i jednu dobrou stránku...čím je člověk starší, žije hlouběji a dokáže prožít a vážit si každého okamžiku svého života....i když mu ubývá sil, dovede vážit si každého pohybu, každého kroku, každé své práce....Nikdo nemiluje život tak, jako starý člověk. Tak mě napadá...je vykopán můj hrob...hrobař stojí vedle s lopatou...napřed si hodí příbuzní, každý třikrát...na rakev dopadají hroudy hlíny, snad i květy...a nakonec hrobař...tomu to jde nejrychleji...za chvíli je hrob zaházen hlínou. Konec, konec života, jo, úplný konec.......ale, prožila jsem ho podle svých představ? Můžu být spokojená? Má kdo na mě vzpomínat? V dobrém nebo ve zlém? Dokázala jsem něco? Co po mně zůstane?.....proto já žiju tak, abych se nemusela takhle pitomě ptát:o)