Malá noční úvaha o velkých věcech, jež jsou na denním pořádku

Anotace: Když nemůžu spát...

Jsou skoro tři hodiny ráno - ano, poměrně neobvyklá doba k úvahám. Zatímco jiní lidé se v tuto hodinu oddávají hlubokému spánku, já se snažím dobrat jakémusi myšlenkovému závěru, který mi dovolí přidat se k té větší částli populace a občerstvit se svou obvyklou porcí sladkého snění.
Téma ? Jedoduché. Jde o přístup k informacím. Často slýchávám od svých prarodičů, i rodičů, jak je naše mladá generace úplně jiná, než ta předchozí, jaký máme nekonečný přísun informací a jak s nimi zacházíme. Víte, celé mé noční hloubání začalo tím, že jsem se z nudy proklikala relativně širokou škálou videí na YouTube až k těm americkým, anti-drogově propagačním.
Aniž bych věděla, proč se na ně vlastně dívám, něco mě donutilo zamyslet se nad jedním z komentářů s nejlepším hodnocením; autorův názor na videa tohoto typu byl značně negativní. Z jakého důvodu, vždyť jde přeci o dobrou věc…? Faktem totiž je, že do antidrogových propagačních materiálů se často a schválně přehání, přičemž záměrem je mládež co nejvíce šokovat a vylekat, aby ztratila veškeré, byť nepatrné duševní pohnutky tuto odpornou věc vyzkoušet.
Jenže tady vzniká problém: co je moc, to je příliš. Cílová věková skupina může být sice mladá, nikoliv hloupá. Postupně se šíří jakési povědomí o tom, že ve videích (i jiných informačních materiálech) je skutečnost, více, či méně, zkreslená. Některým jedincům pak zvědavost samozřejmě nedá a musí si vyzkoušet, do jaké míry byly historky o účincích přitažené za vlasy a jaká je tedy pravda. A tak uživatelů tvrdých drog neustále přibývá…
Co myslíte, nemíjí se tak trochu záměr s účinkem ?
Zhruba před půl hodinou jsem si na internetu přečetla naprosto přesné, krok za krokem, detailně rozepsané instrukce při výrobě pervitinu. Popsány jsou veškeré přísady, nástoje, zmíněno je i upozonění o bezpečnostním opatření během produkce. Co je horší, hned pod tím komentář čtrnáctiletého chlapce o tom, že recept opravdu funguje.
Jak je to možné ? Jak je možné, že každé dítě, které ve svém věku dokáže ovládat počítač, se tak lehce dostane k těmto informacím ? Jak je možné, že někdo učiní něco tak nezodpovědného, nebezpečného, jako je zveřejnění receptu na po domácku vyrobený pervitin ? Na druhou stranu, jak tomu chceme (a můžeme) zabránit ?
Pokud větší informovanost (a přístup k okolnímu světu) spíše škodí, než pomáhá, jak se (a své děti) tedy můžeme bránit ? Až na tuto otázku naleznu odpověď, možná si půjdu konečně lehnout. Obávám se však, že pravděpodobněji dříve usnu vestoje..