Zpověď

Anotace: osobní, niterní, smutná? ne, spíš střízlivá!

Někdy si říkám, že bych chtěla být zase ta malá naivní holka, co sní o princi na bílém koni, se kterým se bude vodit za ručičku, který jí bude nosit kytky a sladce se na ni usmívat.
Tenkrát, to mi bylo nějakých 16, jsem si po pár nepodařených románcích přála být velká a rozumná a už to nikdy nezažít. Už nemuset pro nikoho brečet.

Myslím, že se mi to splnilo. Opravdu jsem rozumnější a rozvážnější, bohužel jsem ale pozbyla i tu krásnou naivitu a bezhlavou důvěřivost. Už se nedávám nikomu. Do všech vztahů vstupuji jen napůl a beru je spíš jen jako přestupní zastávku. Víc si všímám chyb a víc si uvědomuji, že to může být lepší, že někde za dalším rohem je někdo, s kým to klapne víc.
Nebo si prostě jen říkám, že už mě to nebaví, že už chci být zase sama.

Občas se najde někdo, kdo je na mě hnusnej, kdo mě nakopne, a to si jen pomyslím, že se mi vrací to, jak jsem se chovala já k těm předešlým.
To se stává.

Ale po každým takovým zakopnutí uvažuju, jestli jsem vůbec schopná mít ten vážný, trvalý vztah. Ten o kterým všichni mluví nebo ho i mají.
Jasně, nezáleží to jen na mně, ale i na tom druhým, ale já... vlastně ani nevím, jestli něco takovýho chci.
Třeba mi to takhle vyhovuje. Mít vždycky někoho jen na chvíli, občas se k někomu přitulit, dostat růži, procházet se při měsíčku, cítit se chtěná...

Ale jen tak na měsíc, dva, tři, čtyři... víc ne.
Nejsem siamský dvojče, nechci se poutat!
A třeba si udělám seznam a budu je sbírat jako trofeje. Dvacet, třicet, čtyřicet...

Jsem krutá? Asi jo. Ale to oni taky.
Většina těch co potkávám doma někoho mají. Zahýbaj přítelkyním, manželkám, zapíraj děti...
Je mi těch jejich protějšků líto. Ale co, já jsem pro ně stejně taky jen kus masa. Zkouší to na mě, ale já se jen tak někomu nedám. Na to jsem moc jiná.
Jiná než ostatní holky.
Já jsem lepší!
Já jsem ta, co si vybírá.

Ne, už zdaleka nejsem ta malá naivka.
Ta by v tomhle světě už asi nebyla.
Ta by to nedala.
Tu by už dávno citově rozcupovali...

Myslíte si, že jste lepší?
Nejste.
Všichni jste stejní.
Všichni v sobě máme egoistického sobce, který se čas od času prodere napovrch a chce si urvat kus toho svýho masa.

Tak dobrou chuť!