Dopis Bastianovi z Nekonečného příběhu

Anotace: ...tento dopis je vlastně jako by úvaha, proto jsem ho sem zařadila!

Ahojík Bastiane,

tak jsem si tak před nedávnem, je to pár měsíců, povídala s kamarádkou . Řeč padla na tebe. Slyšela jsem, že ve škole nejsi moc oblíbený. Sama sebe se ptám proč. Netuším.
Když jsem tě poprvé uviděla, připadal jsi mi jako obyčejný kluk. Jen mne na tobě zarazil ten smutný výraz a rozhozené vlasy. Ale co. Říkala jsem si, že to nic není. Pak mi ale kamarádka pověděla, že ve třídě nemáš žádné přátele, ona také o tvé přátelství nestojí. Na otázku Proč? nedokázala odpovědět. Mě si však něčím zvláštním upoutal, však neznámo čím. Nemyslím, že by šlo o platonickou lásku, už jen ten věk – mně je 14 a tobě 12. Spíš mám touhu si s tebou více popovídat, spřátelit se, lépe se poznat.
Jednou jsem během vyučování nesla do ředitelny třídní knihu. Viděla jsem, jak jsi zašel na školní půdu. Kamarádka říkala, že jsi do konce vyučování chyběl. Proč to? Je to snad kvůli strachu z toho tlustého kluka, co vypadá jako Rambo? Neboj, je to klasický ufňukánek. Nebojím se ho, on se naopak bojí mne. Ale zpátky k té půdě. Tohle mi odpusť, co teď napíšu. Jen jsem tě chtěla lépe poznat. Proto jsem na tu půdu šla. našla jsem tam tu knihu, kterou čteš. Zářil na ní nápis: Nekonečný příběh. Začala jsem v ní listovat a číst. Najednou jsem pochopila, že my oba jsem součástí děje. Já jako malý nenápadný zvěd a tvůj pomocník, ty jako zachránce celé Fantázie. V mých očích si od té doby působil velmi statečně. Možná, že v normálním světě své pravé Já skrýváš, ale tam, ve světě pohádek, nadpřirozenosti a magie, tam jsi byl naprosto úžasný. Vím to, protože jsem tě tam já, v podobě malého motýlka, celou dobu provázela. Tolik odvahy, rozumu, citu pro přátelství, lásky a hlavně tak velké srdce, to, můj milý Bastiane, to nikdo na světě nemá! Pro spolužáky jsi možná ta nejhorší nula, pro mne však znamenáš hodně. Jsi hrdina, kterému nemůže nikdo konkurovat.
Za celou dobu, kdy jsi bojoval o celou fantastickou říši a já stála, lépe řečeno létala, po tvém boku, jsi pro mne tím nejcennějším tvorem na celé planetě. Jedině ty jsi člověk, který zachránil všechny, protože, považ – bez fantazie bych nemohla napsat tento dopis, ty bys neměl nápady, jak čelit zlé moci, a vlastně nikdo by neměl fantazii pro obživu, zábavu, život…
Co říkáš na to, kdybychom jsme se seznámili, spřátelili a společnými silami vytvořili pevný základ pro říši Fantázii, aby tady navždy byla? Uvažuj o tom a odepiš mi svůj názor.

Tvůj motýlek Agnesita!