Proč?

Anotace: Úvahy které se draly z mého nitra, prýštily z mé bolavé duše, proč? proč? proč? Proč nejsem to, co chci, proč jsem to co nejsem? Proč ubližuji?

Proč
Proč, jedno slovo, které dokáže ti převrátit život naruby.
Zmatek zachvátí tvou duši a nic, co by stálo za to, nejeví se ti reálné, jsi sám, i když obklopen lidmi.
Tvá duše bloudí.
Bez řádu žiješ, vstáváš a usínáš a duše tvá bloudí, hledá, kdo jí dá bezpečí.
Svět snů převládá nad reálným bytím a ty nevíš, jak dál.
Sny se to honí hlavou, chceš všechno jinak, sám nevíš, jak bys chtěl žít, zmatek v tvé hlavě je dokonalý a tvé nitro se nachází ve hvězdách.
Nevíš, co bys chtěl, nevíš, jak toho dosáhnout, nevíš, co se životem, zmateně tvá mysl bloudí a chce mít řád, bezpečí a klid.
Klid nastane jen zřídka, spíš je to odevzdání osudu a neschopnost cokoliv podniknout.
Chceš změnit život od základů, vrátit se do dob, kdy ti bylo dobře, problémy jako by nebyly a vše běželo tak, jak má.
S pocitem, že se propadáš a vzdaluješ od toho, co bys měl a chtěl, žiješ dál svůj život, kterým jakoby jdeš pouze automaticky, mantinely zmizely a ty nevíš, kudy jít smíš kudy už ne.
Ta nejistota tě ubíjí a hledáš nějaké vodítko,
chceš se pevně chytnout nějaké jistoty a neubližovat všem okolo.
Tím, jaký jsi, působíš na lidi, působíš na věci, na osudy.
Nevíš, jestli děláš správně nebo špatně, záblesk světla tě na chvíli postaví na nohy, jdeš dál plný sil a rozdáváš úsměvy. Nic tě nemůže zastavit.
Pak přijde pád, tvá duše se rozsype pod tíhou všednosti a bolu, tvé pracně vydobyté sebevědomí a odhodlání se roztříští a ty neumíš skrývat slzy.
Nechceš ubližovat slovy a pak ubližuješ jednáním, ubližuješ těm, kdo by za tebe položili život, a ty se propadáš ještě hlouběji tam, kde nechceš být.
Zmatek zatemňuje tvou duši, funguješ jak robot bez emocí a v nitru skrýváš svou bolest.
Nejde to svěřit se, nejde odhalit své nitro, jde jen jít dál a doufat, že se vše změní, že dostaneš sílu.
Jediný lék je nemyslet, jediný lék je brát vše jako dar, nejde to, nejde,
život chceš jiný, odlišný, plný radosti a ty ji všem jenom bereš, přetvářka neumí zakrýt ,co bys chtěl.
Dny jasné jsou neodbytně zakrývány mraky vnitřní rozervanosti.
Chceš žít správně a tím víc děláš věci, které ubližují.
Chceš cítit lásku a tím víc od sebe odháníš lidi, kteří ti ji chtějí dát, chceš vše zvládnout sám a odmítáš pomoc, nechceš se vzdát svého ega, své samostatnosti, nezávislosti a připustit, že sám na to nestačíš.
Přijdou chvíle, kdy se ti zdá, že je vše krásné, dokonalé a svou povahou zničíš ten pocit a dál se (asi tím, že to chceš), utápíš v pocitech, stydíš se za slzy, které ti často skrápí tvou tvář, nikomu o tom nechceš říct.
Skrýváš svou bolest, abys nezranil a přitom ubližuješ ještě víc.
Chceš to vykřičet do světa, ale bojíš se, že ti neporozumí, bojíš se selhání, neúspěchu, nechceš tak už dál žít, odhodlání věci změnit ti nepomůže cítit se líp, chybí ti síla, síla, síla.
Proč?
To slovo odháníš, musíš chtít, musíš
a právě slovo musíš ti bere odvahu
vše cos skrýval přede všemi i sám před sebou ti brání žít normálně
hodiny myšlenek se táhnou jako nit tvým životem
neumíš se radovat
jsi překvapen, že tě má někdo rád
žiješ sám pro sebe
neumíš dát city druhým najevo a neumíš jim udělat radost, nebo si to aspoň myslíš
nechceš být sám v městě plném lidí
chceš mít plno síly
chceš vše zvládnout sám bez druhých a sám se cítíš strašně ubohý
tomu, komu city bys měl dát
ubližuješ a umíš jenom brát
nechceš mu povědět o trápeních svých a přestat být takto ubohý

nemáš řád, nemáš plán, bloudíš bez cíle, pracuješ jako stroj, i když uvnitř tebe zuří ohňostroj, ohňostroj citů
tvá duše zjitřená dere se na povrch a ubližuje sobě i druhým
chceš žít, žít, opravdu žít
nevidíš rozdíl v tom, co špatné je a správné
chováš se jako stroj
chvíli pracuješ a chvíli stojíš zaseklý a zmatený
tvá slova nejsou tím, co bys chtěl
chceš vidět ovoce své práce a pořád děláš chyby
neděláš to, co se ti líbí
proč druzí ti musí říct, co dělat máš, abys v sobě nemusel dusit svůj pláč
plané řeči jsou k ničemu,
hloubku slov hledáš rád
chceš mít duši spřízněnou, nemůžeš najit ji, možná i proto, že čas si na neuděláš, trávíš hodiny blbostmi, začarovaný kruh se uzavírá a ty bloudíš sám ve městě plných stínů a nevíš, koho oslovit, aby tě nezranil a neubil poslední záblesk světla v tobě.

Nemáš se rád, snažíš se zakrýt svou bolest silnými slovy,
neumíš přitisknout se k tomu, koho máš rád a říct mu: Díky, že tu si, šetříš si slova citů a radši je píšeš do sešitu. Neumíš dát své nitro v plen, bojíš se zklamání, bolesti, ale víš také, že tudy nevede tvá cesta ke štěstí.
Planými slovy nedojde tvá duše klidu, chceš najít někoho, kdy by to rozuměl a cítíš, že to nikdo nedokáže,
není to správné,
když chceš žít, musíš bojovat o svůj cit
někdy tě napadá, proč city vůbec jsou
proč neumím bez nich žít a světem jen tak jít
proč člověk neumí pracovat, proč musí pořád snít
proč je těžké vrátit se do REALITY, BOJOVAT O ZDRAVÝ ROZUM
BOŽE, POMOZ MI
MÁ MYSL JE JAKO ROZBOUŘENÉ MOŘE A NECHCE VIDĚT NIC JINÉHO NEŽ SVOJE HOŘE
PROČ NECHCE VIDĚT ŠTĚSTÍ A LÁSKU
PROČ NECHCE DÁT SVŮJ ŽIVOT V SÁZKU A JÍT AŽ ZA HRANICE
SVÝCH SCHOPNOSÍ
NE PRO SVOU RADOST, ALE pro radost druhých
proč člověk chce pomoct (nebo vlastně ne) a zůstává u slov a představ a k činům má tak daleko
když pro něco se rozhodně, právě tu věc pokazí a dostane se do velkých nesnází, neumí nebo nechce sdílet své pocity
odmítá ostatní
nechce se vrátit do života
každou pomocnou ruku odmítá a pak mu nebývá, než plakat do ticha
cítíš se neschopný udělat něco se svým životem, najít otevřené dveře, kterými máš vstoupit a udělat čáru za minulostí
dívat se dopředu, neohlížet se, posbírat sílu a vrhnout se dopředu, realizovat své sny a nenechat se vláčet okolnostmi
vzbouřit se
opustit svůj stín
nenechat se odradit neúspěchy, nelitovat se
dát si cíl, jít za ním a nemít tolik pocit vin
že nežiješ, jak bys chtěl
že život není jen úděl
nemyslet na to, že svět tě možná nepochopí
nevzdat se , bojovat
mít radost v srdci
a dělat druhé šťastné
pak možná přijde i tvá radost.

Díky, že tu jsi, díky za to, že tu jsi pro mě, chci ti vše říct, nevím, zda to všechno dokážu, jsi můj život, dělám tě nešťastným, chci ti říct, díky, ze to že tu pro mě jsi.
Zda odvahu budu mít vše ti vyjevit, nevím, ale jdu teď bojovat, s životem se prát a vím, že ty mi v tom budeš pomáhat.
Díky.