Sníh

Anotace: Je bílej. Má navazovat pocit čistoty a krásy. Ale ne. Nikdo si už nepřipadá čistější. Já teda rozhodně ne.

Sníh. Zase padá. Někdy to navozuje lepší náladu.. ale někdy. Co bych za to dala.. ale nic.
Na cestě jsou ťápoty.. Jedny jsou větší, jedny menší, malinkatý. Asi táta s dítětem. Jako já s tátou.. ale to už je dávno, na co vzpomínat na minulost, která je smutná.. ne, není smutná..je spíš bolestivá. Protože teď už to takle neni. Někdy vedle sebe jdem a ja sem v rámu..a blbnem..a ja to krása, zvlášť teď v zimě.. ale .. už to není jako dřív. Ne.. takle nesmim myslet. Vždycky může bejt hůř. Nikdy neni tak špatně.. a já si to pořád myslim.. Nebo myslim.. spíš.. si to pořád nechci připustit... že se nemám nejhůř... a to je asi ten kámen úrazu. je pár minut po osmé večer. Zprávy jsou už dávno fuč.. a je tma.. depresivní, ale přesto nám nabízí náruč slepoty, ve které nic nevidíme.. Přesto nás svým způsobem uklidňuje. Asi..Která barva mě uklidňuje? Žádná. Asi ..
Sníh taje.. pomalu.. jako život.. ale ten de někdy dost rychle.. Takže jako.. znovunalezení důvery. To jde vždycky pomalu..