Týž tentýž aneb Jak jsem se učila na zkoušky

Anotace: ...

Nebudu tady skloňovat (nebo co se s tim sakra dělá, už v tom mám fakt maglajs) zájmeno jenž ani týž ve všech rodech a obou časech, to bychom tady byli do zítra a hlavně bych moc přemejšlela a všeho moc škodí, že.
Nicméně mi přijde úplně zbytečné, abych se tohle učila, když tak nebudu mluvit ani když se mě zeptá (1.pád, sg., ženský rod) táž učitelka za dva roky. Toto ("tohle" je totiž hovorový výraz podle Stručné mluvnice české, rok vydání tisíc devět set devadesát šest) nakonec použiji jen na přijímacích zkouškách na tutéž školu, kam se hlásí pětapadesát žáků, z čehož mám opravdu strach, protože to je konkurence, jež je velká a pětadvacet uchazečů o studium bude horší nežli já, což je opravdu hrozná a nepředstavitelná představa.
Zjistila jsem, že jsem pravděpodobně zamilovaná do příjimacích zkoušek! Když mi totiž kamarádka vypráví, jak jí (jako "té") "létají motýlci" v břiše, kdykoli HO uvidí, tak kdykoli já byť jen pomyslím na zkoušky, mám tytéž motýlky v téže dutině břišní. Ale když mi tatáž přítelkyně rozpráví o tom, jak se jí stahuje žaludek při pouhém smýšlení na příjimací řízení, napadá mě (jako tě), že do zkoušek asi zamilovaná budu a budu si je muset vzít. Radost mi ale zkazila skutečnost, že právě ty zkoušky nejsou živým tvorem a proto si je vzít nemohu, ačkoli to je stoprocentně láska na první (a jediný) pohled. Upřímně totiž doufám, že tytéž zkoušky už v životě neuvidím. Popravdě jsem ale nervózní z tohoto setkání, protože to rozhodne o mých kartách osudu, jež jsou, já si myslím, stejně dávno rozdány, takže vlastně nevím, na co se tak stresuji, když o tom nakonec rozhodne stejně někdo úplně jiný.
Pravě jsem si uvědomila, že už se nebudu učit a že se na moji velkou lásku vykašlu, protože JÁ už stejně zamilována jsem a teď to už záleží jen na nich.
Jdu se prjít na procházku, jež bude dlouhá, delší, než chci a z níž se nehodlám vrátit až do pondělka ráno.