Čím jsem si to zasloužil?

Je to špatný, nic mě nebaví, čím jsem si to zasloužil? Ani nevím. Každého přeci něco baví? Není možný, aby mě nic nebavilo? Závidím té paní co si dnes sedla do metra a plna nadšení začala luštit svoje sudoku. Pohyby tužky nad papírem byly pro mne po ránu příliš rychlé, natož přemýšlet o nějakých číslech, ale všiml jsem si jejího nadšeného výrazu na tváři a trochu jsem jí to i záviděl. Ale mě by to jistě přišlo nudný luštit nějaký hloupý čísla, ale proč vlastně? Proč mě to nebaví? A proč mě nebaví tisíce dalších podobných věcí, kterých je zajisté všude spousta. Je to moje vina? Můžu si za to sám? Já nevím. Co se dá dělat, asi jsem určen k zániku, když není nic, co by mě těšilo. Na druhou stranu, to že o tom píšu, asi znamená, že mě to baví? No nevím opět ….možná ano, ale spíš je to takové zoufalé volání o pomoc.