Nevidomá cesta

Zítra ucítím pach smrti, zítra se vydám na cestu do pekla. Cítím, jak mě olizují plameny zla a tiše si v hlavě promítám svoji vlastní modlitbu života. Kde se stala chyba? Proč mi jen strachem o svoji ješitnost ztmavly myšlenky? Proč jsem utopila svému životu naději na zázrak? Proč se miluji a nenávidím se zároveň?
Už cítím její dech, jak jde po mramorovém dláždění ztuhlé duše. Mám zavřené oči a i tak vidím, jak se na mě šklebí. Skrze tu tmu rozloženou v očích, se mi zase všechno vrací. Zase bloudím, tápám v hlubině, vracím se zpátky tam, kde mě dohnala. Ona, dokonalá, jediná. Ta, která pochopila podstatu žití.
SMRT …