Nějak prostě nevím =(

Anotace: Prostě jen tak někdy přijde chvilka naprosté bezmoci a smutku!

Víš v čem je moje chyba?? Nevíš? ... Jsou to moje mylenky! Bezedné pochody, slov, vět a nekonečných úvach! Jednou je mi dobře, tak dobře, že prosím ať ta chvilka nezkončí... ale vím, že ta chvilka zkončí a nahradí se mi chvílemi smutku, žalu a trápení! Proč?? proč to tak je?? Proč nemůžu cítit naprostý pocit blaha pořád a hodně dlouho?? =( Vím, chtěla bych asi moc!Život je krutý hráč, neumí prohrávat! Nkdy mám pocit, že jeho prorou je moje štěstí ... mám tak neskutečn otázky,ale odpovdi se nedočkám! Proč jsme byli šťastná rodina a teď se rozpadáme?? Ukončila jsem jednu etapu života, životní zkoušou,ale co teď?? Jak dál?? Miluju báječného človíčka, který pro m udělal hodně,ale svírá m pocit, že se jednou probudím a on tu nebude, budu sama ... kamarádi budou pryč, úsmv bude pryč a bude mě čeat jen bezedná samota!! Chci zpět chvilky kdy jsem byla naprosto šťastná!!