Nespokojenost se sebou samým

Anotace: Tato úvaha je věnována jednomu z mých v současnosti nejlepších kamarádů. Díky němu jsem se rozhodl ji napsat.

Aby bylo jasno. Je mi 19 a půl, mám alespoň myslím dost kamarádů, no, spíš přátel, nyní slovy dva opravdové kamarády a pěkné 4 (hlavně ten 4.) roky samoty.
Je to moje první úvaha, když nepočítám ty školní. Tak prosím omluvte nějaké ty překlepy.
Žiji v poklidné městské čtvrti jménem Strašnice, bydlím tu již od narození a jsem takřka spokojen. Ale poslední pěknou řadu pátků se leccos změnilo, ne ani tak tady jako můj život. Kamarádi z dětství mě přestávali zdravit, začali mnou opovrhovat a jejich rodiče, kamarádi mých rodičů ? Divím se, že si pamatují mé jméno.
Naštěstí kamarád (ne jeden z těch 2) mě seznámil s jeho kamarády a tak přátel přibylo. Nějaký čas jsem trávil své volno s nimi. Poslední rok na škole se blížil a já se zas vrátil ke kamarádům-ne k těm z dětství, co mnou opovrhují ale ke kamarádům ze základní školy, kterými jsem chvíli opovrhoval já v předešlém roku. Začal jsem s nimi zas chodit ven a řešit naši společnou samotu ve vztazích k opačnému pohlaví. Tyto mé osobní problémy přibývaly s časem stráveným s těmito přáteli. I přesto, že jsem věděl, že i oni jsou na tom podobně. Vždy jsme totiž došli k závěru, že holky stojí o ty svině-nagelovaný co neznají hodnotu peněz a nechávají se od svých holek zvát. Pravda, je to problém těch holek ale pak jsou tu ti samí týpci, o nějakých ještě 5,10 let starší než pouhé svině. Jak si pak my, v našem věku můžem najít ,,nějakou" holku, když jsou rozebrané od kolegů co vydělávají a ne jen na ně, ale i na své manželky a nějaké to děcko !
Do konce školního roku jsem měl stejný názor. Jenže pak přišly 2 zlomy- 1. na prázdninovém pobytu v Českých Budějovicích. Tam jsem poznal...teď nevím jak ji nazvat, hérečku. Chápu, že jak je taková holka sebemíň hezká, je to prostě fiflena. Od té doby jsem se bál seznámit se s jen ,,nějakou hezkou hokou". Pak přišel zlom 2.- bylo to na taktéž prázdninovém pobytu, akorád ve Dvoře Královém. Tam jsem poznal takové dvě duše. Byly na tom pobytu s námi. I přesto, že obě byly krásné, ač každá jiná, nedaly a nedají se srovnat s těmi pražskými hérečkami. Co jsem se vrátil do Prahy, byla to tu od té doby samá hérečka. Taková ta, co se chodí jen pobavit. Já se chodím bavit taky ale nežiji jen pro to. A přece (feministky mi to odpustí) u ženský je to jiný. Já, když se jdu bavit, tak do hospody ale sám bych už tam holku nehledal, takovou ne. Ten pobyt mi změnil pohled na každou holku. První pohled padne na postavu, hned ten další na obličej a třetí pohled ? Mám tě prokouklou holka.
Dnes už chápu, že nezáleží jenom na kráse. Zní to všedně a taky proto neříkám, že může mít klidně 150 kilo ale musí být sympatická, HODNÁ, a mít mě aspoň ráda...jo ráda, to je to správný slovo.
Odpusťte mi všemožné výlevy, úvaha jak jsem zmínil byla napsána pro jednoho z mých nejlepších kamarádů, i když se tak často nevidíme :) Budu rád, když napíšete svůj názor, ani ne tak na mě jako na pohled co se dnešních vztahů týče.