Bitvy bez letopočtů

Anotace: asi nic..

Jako první ze všeho bychom si měli uvědomit, že tuto komplikovanou hru se jménem Život, hrajeme jenom jednou. Že v životě se nehraje na žluté a červené karty. Od života dostanete pouze červenou. Takže proto zastávám názor, kreslit náš život tak, abychom nikdy nechtěli gumovat. Z toho vyplývá, že nad vším, co děláme bychom se měli pořádně zamyslet.
Pozastavme se u jednoho z našich hlavních "kontrolorů" našich činů. Myslím, že každý z těch šesti miliard na této planetě má v sobě onu kontrolku, která v určitých chvílích začne blikat. Ano, je to naše svědomí. Svědomí, které si někde v našem nitru hraje s odpovědností, statečností a zbytečností na schovávanou.
Uvědomme si, jak jsme všichni něčemu nebo někomu odpovědní. Možná někteří z nás berou odpovědnost jako určitou životní, možná i denní rutinu. Ano, je to tak, ale pouze do té doby, než se člověk ocitne na takzvané životní křižovatce. Co pak? Když si uvědomíte, že všechna ta slova:odpovědnost, statečnost a zbytečnost nelze udržet v harmonii? Že neexistuje dokonale vyhovující varianta pro všechny strany? Že vždycky tam někde bude alespoň jedna krvavá skvrna od jedné z bojovnic, která byla ušlapána ostatními? Pak jsou všechny vaše životní zásady o statečnosti, odpovědnosti a zbytečnosti na pokraji propasti jménem Svědomí.
Představte si, určitě to znáte, jak se vám ta slova snaží nacpat do hlavy právě to svoje stanovisko. Začínají se přít. Křičí přes sebe a vy si z toho chaosu a totálního zmatku nedokážete utřídit vůbec nic. Zbytečnost řve z plných plic:,,Nech to plavat! Nedělej si zbytečné problémy! Zvol mou cestu, cestu pohodlnosti a nikomu neublížíš!" Pak se ovšem ozve odpovědnost: ,,Plavat?!Nechat to plavat?! To nemůžeš! jsi odpovědný! Zvol mou cestu, cestu odpovědnosti a lidé budou vědět, že se na tebe můžou spolehnout!" Ale to už se přidává i statečnost:,,Odpovědnost, statečnost..tss! Jen má cesta je správná.Zvol mou cestu, cestu chrabrosti a lidé tě budou obdivovat, budou si o tobě vyprávět!" A najednou stojíte u propasti:,,Odpovědnost, statečnost, svědomí..chovej se tak , abys nelitoval." svědomí promluvilo a vy nedokážete vzít pevně za ruku ani jednu z těch bojovnic a říct :"Tebe chci!" a pomoci jí pobít všechny ostatní. A tak nerozhodně procházíte mezi tím vším, od každého berete kousek a přitom podáváte první pomoc, když některá z bojovnic začne krvácet víc, než ty druhé..
Nic není černobílé a zatímco hledáme dokonalost, ubíhají nám minuty našeho zápasu. A proto vrcholem vyspělosti a uvědomělosti je snaha se dokonalosti alespoň co nejvíce přiblížit.